Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Vinnetou a Old Shatterhand v údo­lí smr­ti je wes­tern ze série němec­kých fil­mů Karla Maye z roku 1968, kte­rý reží­ro­val Harald Reinl. V hlav­ních rolích může­me vidět Pierra Brice a Lexe Barkera.

V posled­ním fil­mu Karla Maye ze 60. let se zno­vu setká­va­jí někte­ří z hlav­ních her­ců z prv­ní­ho fil­mu Poklad na Stříbrném jeze­ře. Film nemá nic spo­leč­né­ho s romá­nem „Im Tal des Todes“ („V údo­lí smr­ti“), kte­rý vydal Karl May (vol­ná adap­ta­ce dějo­vých linií z kolá­žo­vé­ho romá­nu Karla Maye „Německá srd­ce - němeč­tí hrdi­no­vé“). Herecké obsa­ze­ní při­po­mí­ná prv­ní film „Poklad na Stříbrném jeze­ře“. Lex Barker hra­je „Old Shatterhanda“ napo­sle­dy. Naposledy také zazní zná­má hud­ba Martina Böttchera.

Zápletka

Vinnetou při­jíž­dí pří­liš poz­dě, aby zachrá­nil majo­ra Kingsleyho před Murdockovými ban­di­ty, a umí­rá mu v náru­čí. Vinnetou ho před­tím stih­ne ujis­tit, že mu pře­dal dopis od něj a aby o vojen­ském zla­tě mlčel až do pra­vé chví­le. Majoru Kingsleymu se poda­ři­lo během nájez­du ban­di­tů na pev­nost Dawson odnést váleč­nou truhlu armá­dy na taj­né bez­peč­né mís­to. U sou­du je major obvi­něn z krá­de­že armád­ní poklad­ny a útě­ku do Mexika. Soudní pro­ces je pře­ru­šen, dokud nepři­jde Kingsleyho dce­ra Mabel s poten­ci­ál­ně usvěd­ču­jí­cím dopi­sem.

U sou­du byl pří­to­men i padouch Murdock, kte­rý se tak o dopi­se dozvě­děl. Jeho muži pře­pad­nou dostav­ník s Mabel, aby jí dopis ukrad­li, ale pří­jezd Old Shatterhanda lou­pe­ži zabrá­ní. Shatterhand požá­dá Mabel, aby dopis neu­ka­zo­va­la sou­du, aby se jeho obsah nedo­stal do nepo­vo­la­ných rukou. Mabel tak uči­ní a poža­du­je, aby jí soud dal 60 dní na nale­ze­ní důka­zů o otco­vě nevi­ně.

Murdock vnik­ne do Mabelina poko­je, aby se zno­vu zmoc­nil dopi­su, ale je opět pře­kva­pen Old Shatterhandem a omrá­čen. Shatterhand pře­dá Murdocka šeri­fo­vi, kte­rý taj­ně spo­lu­pra­cu­je s ban­di­ty, a při nej­bliž­ší pří­le­ži­tos­ti ho nechá utéct.

Vinnetou se vydá­vá s Old Shatterhandem a Mabel uká­zat hrob její­ho otce jako důkaz jeho smr­ti a nevi­ny. Doprovází je poru­čík Cummings, kte­rý má zabrá­nit Mabelinu útě­ku a dosvěd­čit majo­ro­vu smrt.

Přátele dopro­vá­zí také Sam Hawkens a lord Castlepool, kte­rý si s ním domlu­vil schůzku, aby nepři­šli o dob­ro­druž­ství.

Cestou Murdock na sku­pi­nu nastra­ží past, kte­rou pokrev­ní brat­ři roz­po­zna­jí. Poručík Cummings do ní však vje­de, pad­ne Murdockovi do rukou a je mučen, aby je při­nu­til vydat dopis. Old Shatterhand se poku­sí požá­dat o pomoc indi­á­ny kme­ne Siouxů, ale je zajat novým náčel­ní­kem Rudým bizo­nem. Když Vinnetou usly­ší Siouxské koně, pře­dá Mabel Murdockovi dopis, kte­rý obsa­hu­je pou­ze zmín­ku o Apačích ohled­ně zla­ta. Siouxové zatknou Shatterhandovy přá­te­le a ban­di­ty. Murdock náčel­ní­ko­vi slí­bí polo­vi­nu zla­té­ho pokla­du, načež ban­di­ty pro­pus­tí. Vinnetou vypro­vo­ku­je Rudého bizo­na k sou­bo­ji o pro­puš­tě­ní jeho sku­pi­ny a vyhra­je. Šest osvo­bo­ze­ných mužů je na ces­tě na úze­mí spřá­te­le­ných Osagů, kde je zla­to ukry­to, pro­ná­sle­do­vá­no ban­di­ty a Siouxy. Poté, co Vinnetou sebe­re z úkry­tu mapu pokla­du a dove­de sku­pi­nu k hro­bu majo­ra Kingsleyho, se poru­čí­ku Cummingsovi ospra­ve­dl­ní.

Murdockovi se poda­ří zís­kat Mabel. Přinutí Vinnetoua, aby ho zave­dl na mís­to, kde se nachá­zí zla­to, do „Údolí mrtvých“, mís­ta náčel­nic­kých hrobů. Vinnetou, Shatterhand, Cummings a pět dopro­vá­ze­jí­cích Osagů mají při­nést zla­to z údo­lí, odkud uni­ka­jí jedo­va­té sir­né výpa­ry, ropa a zem­ní plyn. Když jich osm vytáh­ne vůz se zla­tem z úkry­tu, Siouxové zaú­to­čí. Jejich výstře­ly zapá­lí zem­ní plyn a zla­to se v moři pla­me­nů pro­pad­ne do země. Shatterhand uká­že Murdockovi mís­to, ale ten tomu odmí­tá uvě­řit a vyko­pe náčel­ní­kům hro­by. Sam Hawkens a lord Castlepool, kte­ré tu zane­cha­li ban­di­té, při­jíž­dě­jí s Osagery, k nimž se při­dá­va­jí Siouxové, kte­ří uprch­li před výbuchy ply­nu. Společnými sila­mi zabi­jí všech­ny ban­di­ty. U sou­du se potvr­dí nevi­na majo­ra Kingsleyho.

Pozadí

Poté, co Horst Wendlandt 3. břez­na 1967 ozná­mil konec série Vinnetou, před­sta­vil v lis­to­pa­du 1967 časo­pis pro mlá­dež Bravo pro­du­cen­ta Artura Braunera jako zachrán­ce fil­mů o Vinnetouovi. Brauner v roce 1967 jed­nal jak s rumun­ským Romania-Film, tak s jugo­sláv­ským Jadran-Film, kte­rý si vybral jako kopro­du­cen­ta. Po Braunerových stříz­li­vých zku­še­nos­tech s Rumunskem při natá­če­ní fil­mu Bitva o Řím nako­nec jeho boha­té zku­še­nos­ti s fil­my Vinnetoua pře­vá­ži­ly mis­ky vah ve pro­spěch Jadranu.

Brauner odmí­tl prv­ní návrh scé­ná­ře Wernera P. Zibase. Vinnetou si zahrál pou­ze malou roli po boku Old Firehanda. Brauner však chtěl pro Vinnetoua a Old Shatterhanda „sil­né a mimo­řád­né akce“. Scénář jeho dra­ma­tur­ga Hannese Dahlberga kri­ti­zo­va­lo nakla­da­tel­ství Karl May, pro­to­že neměl nic spo­leč­né­ho s kni­hou V údo­lí smr­ti. Z toho­to důvo­du byl nako­nec 18. břez­na 1968 najat Herbert Reinecker, kte­rý počát­kem dub­na dodal nový scé­nář, kte­rý byl při­jat jen s něko­li­ka změ­na­mi.

Natáčení zača­lo 1. čer­ven­ce 1968 v oko­lí Dubrovníku. Většina loka­cí byla již zná­má z před­cho­zích fil­mo­vých adap­ta­cí Karla Maye, včet­ně Popova Polje. Přepadení dostav­ní­ku se ode­hrá­lo ve vyschlém kory­tě řeky Trebišnjica, při­čemž hadí údo­lí se nachá­ze­lo na jiném mís­tě v kory­tě řeky. Přepadení sed­lá­ka Adamse se natá­če­lo v Župči. Nedaleko Dubrovníku bylo pro něko­lik scén pou­ži­to wes­ter­no­vé měs­teč­ko Ivanica, kte­ré zby­lo z ital­ské­ho wes­ter­nu.

Poté se film pře­su­nul do hote­lo­vé osa­dy Crvena Luka. Rybářské mís­to Osagů se natá­če­lo u vodo­pá­dů Krka a výlet Vinnetoua a Old Shatterhanda na kánoích se natá­čel u Rosských vodo­pá­dů (Roski Slap). U Benkovce se natá­če­la scé­na s vče­la­mi, kte­rá byla zčás­ti sku­teč­ná a zčás­ti oko­pí­ro­va­ná. Nové bylo zejmé­na Vranské jeze­ro, kte­ré slou­ži­lo jako motiv poza­dí pro ves­ni­ci Siouxů. Scéna muče­ní poru­čí­ka Cummingse se natá­če­la v kaňo­nu Zrmanja pomo­cí spe­ci­ál­ní­ho závěs­né­ho zaří­ze­ní.

Dne 9. srp­na one­moc­něl Rik Battaglia žlou­ten­kou a byl hospi­ta­li­zo­ván v záhřeb­ské nemoc­ni­ci. Některé scé­ny pro­to Harald Reinl pře­psal tak, že majo­ra Kingsleyho neza­vraž­dil Murdock, ale ved­lej­ší padouch. Další bojo­vé scé­ny se ode­hrá­va­ly bez Battaglii, ale natá­če­ní bylo 22. srp­na zasta­ve­no. Dne 3. září se zača­lo zno­vu natá­čet nad Zrmandžou, i když Battaglia ješ­tě nebyl zce­la uzdra­ven, což zna­me­na­lo, že se poda­ři­lo dokon­čit jen malý objem prá­ce. Poslední zábě­ry byly nato­če­ny v sou­těs­ce Paklenica 11. září 1968.

Ve dnech 16. a 17. září se natá­če­ly posled­ní scé­ny v soud­ní síni ve fil­mo­vých ate­li­é­rech CCC v Berlíně. Jako zvlášt­ní atrak­ci natá­čel malý tým pod vede­ním reži­sé­ra Haralda Reinla od 1. říj­na ve Velkém kaňo­nu dal­ší jez­dec­ké scé­ny s dublé­ry, kte­ré byly do fil­mu zakom­po­no­vá­ny.

Premiéra se kona­la 12. pro­sin­ce 1968 ve vypro­da­ném Mathäser-Filmpalast v Mnichově. Navzdory vře­lé­mu při­je­tí se fil­mu dosta­lo jen poměr­ně málo kopií, tak­že ve Frankfurtu nad Mohanem a Hamburku byl uve­den až v dub­nu 1969 a v Berlíně a Kolíně nad Rýnem až v květ­nu 1969, mimo jiné pro­to, že Brauner nechtěl kon­ku­ro­vat své­mu vlast­ní­mu fil­mu Kampf um Rom. Výsledkem bylo, že Vinnetou a Shatterhand v údo­lí mrtvých dosá­hl v kino­se­zó­ně 1968/69 jen střed­ní­ho posta­ve­ní, ale ze všech fil­mů Karla Maye se udr­žel v pro­gra­mu kina Constantin Film nejdéle a poz­dě­ji jej ješ­tě dlou­há léta uvá­dě­la i Neue Constantin v rám­ci mlá­dež­nic­kých pro­jek­cí. Film se dob­ře pro­dá­val i ve svě­to­vé dis­tri­buci, kte­rou CCC z vel­ké čás­ti pře­vza­la sama.

Recepce

„Super rodin­ný film na moti­vy Karla Maye: věr­nost, ušlech­ti­lost, spra­ve­dl­nost, lás­ka - vše, po čem srd­ce fil­mo­vé­ho divá­ka tou­ží. Špičkový film ve své kate­go­rii. Není žád­nou novin­kou, že Harald Reinl to umí. Napínavé honič­ky, ner­vy drá­sa­jí­cí sou­bo­je, doko­na­lé širo­ko­úh­lé pano­ra­ma, ušlech­ti­lí muži, zlí padou­ši, pro­hna­ní rudo­kož­ci a spra­ved­li­vý dotek Manitoua, to vše při­spí­vá k úspě­chu fil­mu.“

- tz, 13. pro­sin­ce 1968

„Harald Reinl, vyná­lez­ce sty­lu may­o­vek, spo­jil pro ten­to pozd­ní film o Vinnetouovi vše, co má v tom­to žán­ru jmé­no, a prav­dě­po­dob­ně posled­ní may­ov­ka byla pře­kva­pi­vě nej­lep­ší. Scénář sice trpí opa­ko­vá­ním stá­le stej­ných situ­a­cí - uná­še­jí se a mučí nej­růz­něj­ší lidé, aby se „kla­ďa­so­vé“ cíti­li vydí­rá­ni -, ale z hle­dis­ka dia­lo­gů a sle­du scén je mno­hem zají­ma­věj­ší, než se dalo čekat.“

- Süddeutsche Zeitung, 14. pro­sin­ce 1968

„Haraldu Reinlovi se opět poda­ři­lo vytvo­řit deva­de­sá­ti­mi­nu­to­vé napě­tí bez dechu. Ale klišé nej­la­ci­něj­ší­ho dru­hu mu zřej­mě sta­či­la k tomu, aby zdů­raz­nil kon­trast mezi obě­ma pokrev­ní­mi bra­t­ry na jed­né stra­ně a nehod­nos­tí jejich pro­tiv­ní­ků na stra­ně dru­hé. Zapomněl, že jeho fanouš­ci jsou mla­dí fanouš­ci Karla Maye. Ale zasy­pá­vat dva­nác­ti­le­té děti minu­to­vý­mi scé­na­mi hrů­zy je nepři­ja­tel­né i v době bez tabu.“

- film-dienst, 24. pro­sin­ce 1968

„Svým sty­lem se film jeví jako (zamýš­le­ný nebo neza­mýš­le­ný?) rema­ke fil­mu DER SCHATZ IM SILBERSEE [...]. Nostalgické zakon­če­ní vel­ké fil­mo­vé série.“

- MICHAEL PETZEL: „Karl May Film Book“, 1998

„Poslední díl „Vinnetouovské“ série pod­le Karla Maye, zalo­že­ný výhrad­ně na bojo­vé akci, ješ­tě ste­re­o­typ­něj­ší a bez­vý­znam­něj­ší než všich­ni jeho před­chůd­ci.“

- Encyklopedie mezi­ná­rod­ní­ho fil­mu

„Pestrý a rutin­ně vyprá­vě­ný dob­ro­druž­ný pří­běh na moti­vy Karla Maye. Kvůli zby­teč­né scé­ně muče­ní by měl být film viděn až od 15 let.“

- Evangelical Film Observer

Zdroj: Německá Wikipedie

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře