Synekdocha, New York - Synecdoche, New York

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Velice bizar­ní reži­sér Charlie Kaufman, jenž má na svě­do­mí např. V kůži Johna Malkoviche, Adaptace, Věčný svit nepo­sk­vr­ně­né mys­li, vtis­kl dal­ší­mu fil­mu své jedi­neč­né kouz­lo chmur­né­ho a sple­ti­té­ho děje, jako tomu bylo něko­li­krát před­tím. Těžko stra­vi­tel­ná Synekdocha je film, u kte­ré­ho bude­te muset zapo­jit mozko­vé závi­ty a s peč­li­vos­tí pro­zkou­má­vat kaž­dý detail jed­not­li­vých scén.

Ihned od samé­ho počát­ku vytu­ší­te, že zde nepů­jde o vese­lé líče­ní jed­né rodin­ky. Vše se roz­plý­vá v absurd­ních situ­a­cích a časo­vý sled divá­ky pří­mo tahá za uši. Kaufmanovské dílo je jako vždy plné nena­pl­ně­ných snů, vel­ké­ho zkla­má­ní a těž­ko­pád­ných obra­tů.  Filmy, pod kte­rý­mi se pode­psal ten­to reži­sér, sice neo­plý­va­jí honos­nou návštěv­nos­tí v kinech, avšak za to sbí­ra­jí pres­tiž­ní ceny a jsou v hoj­ném měřít­ku oplý­vá­ny kri­ti­ky. Příběh se točí kolem živo­tem zhr­ze­né­ho Cadena Cotarda, kte­rý žije s malíř­kou mini­a­tur a čtyř­le­tou dcer­kou Olive.

Ze všech kou­tů je cítit ste­re­o­typ bytí a neschop­nost muže zvrá­tit ten­to nepří­z­ni­vý stav. Ze vše­ho máte pocit, jako by hlav­ní hrdi­na všech­no již dáv­no vzdal a nemá sebe­men­ší chuť něco měnit. Manželství a výcho­va dítě­te, Cotardovi pro­té­ká mezi prs­ty. Nabalují se na něho nemo­ci a smrt číha­jí­cí ve stí­nu jeho mys­li, je již veli­ce patr­ná. Do toho mu man­žel­ka s dce­rou odje­de na výsta­vu do Berlína a už se nevrá­tí. Zkrátka měla dost toho nevý­raz­né­ho živo­ta s nevý­raz­ným mužem, jenž stá­le nad něčím snil a dumal. Před Codartovým živo­tem se náh­le obje­vi­la pro­past, z níž ho na posled­ní chví­li zachrá­ni­la McArthurova cena, kte­rá sebou při­ná­ší i vel­mi sluš­ný peníz v podo­bě gran­tu.

Caden Codart chyt­ne dru­hý dech a roz­hod­ne se nato­čit film o svém živo­tě. Vypraví se do New Yorku, kde si pro­najme han­gá­ry a za pomo­cí her­ců a kulis se bude sna­žit ztvár­nit svůj život. Zde si může­me povšim­nout toku časo­vé linie, kte­rá si s námi po celý film nepa­tr­ně pohrá­vá a sna­ží se v nás vyvo­lat pocit sou­stře­dě­nos­ti. Při natá­če­ní auto­bi­o­gra­fie náh­le zjis­tí­me, že nám Caden zeše­di­věl, a že se celý pro­jekt pro­tá­hl na neu­vě­ři­tel­ných 17 let natá­če­ní. Čím více se chtěl při­blí­žit k rea­li­tě své­ho živo­ta, tím více pozo­ro­val neú­pl­nost a nepři­pra­ve­nost celé­ho fil­mu. Navíc se jeho pro­še­di­vě­le zasně­ný život neu­stá­le vyví­jí a nové peri­pe­tie, jenž ho na jeho ces­tě pot­ka­jí, chce do své­ho díla také zakom­po­no­vat. Jedná se o hru s časem, kte­rou Cotard nemů­že vyhrát. Kaufmanovské fil­my jsou oprav­du ori­gi­nál­ní a nena­po­do­bi­tel­né.

Divák si z kin odne­se ne pří­liš sym­pa­tic­ké poci­ty a ješ­tě dlou­ho po shléd­nu­tí si na hlav­ní­ho hrdi­nu Cadena Cotarda vzpo­me­ne. Film ve vás navo­dí nepří­jem­ně depre­siv­ní atmo­sfé­ru, jenž se s vámi potáh­ne až do samé­ho závě­ru. Kaufman vás donu­tí pře­mýš­let tako­vým způ­so­bem, že mož­ná začne­te pře­mýš­let sami o sobě.

Film je zkrát­ka Kaufmanovsky těž­kostra­vi­tel­ný, tak­že neče­kej­te rych­lý sled udá­los­tí s jed­no­du­chou záplet­kou. Pokud máte chuť uvol­nit něko­lik kilo emo­cí a myš­le­nek je ten­to film prá­vě pro vás. Ale pozor! Nestačí se dívat, musí­te to i cítit.

Naše hod­no­ce­ní: 

8

Vložil Patrik Chlumecky, 25. Duben 2009 - 8:44

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře