Malá Strana ještě žije a dává o sobě vědět

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Hrdinové kni­hy Magdalény Rejžkové a foto­gra­fa Honzy Sakaře žijí na Malé Straně a mají k této his­to­ric­ké čás­ti hlav­ní­ho měs­ta vel­mi osob­ní vztah. Někteří pat­ří mezi sta­rou­sed­lí­ky, kte­ří se pama­tu­jí lep­ší sou­sed­ské vzta­hy bez nad­měr­né­ho množ­ství cizin­ců, kte­rým se hod­ně pod­ni­ka­te­lů při­způ­so­bi­lo. Starousedlíci si přes­to i v sou­čas­né době nachá­zí spří­z­ně­né duše, se kte­rý­mi se sna­ží o obno­ve­ní sou­sed­ské atmo­sfé­ry v někte­rých loka­li­tách. Nové oby­va­te­le při­lá­ka­lo prá­vě zce­la spe­ci­fic­ké pro­stře­dí, kte­ré jim z růz­ných důvo­dů vyho­vu­je. Obě sku­pi­ny spo­ju­je obdiv v his­to­ric­ké loka­li­tě a také sna­ha vytvá­řet kolem sebe pro­stře­dí a atmo­sfé­ru pří­jem­né pro běž­ný život.

Malá Strana tedy není jen pou­hý skan­zen pro turis­ty, jak by se na prv­ní pohled moh­lo zdát, když se jde po tra­se mezi Karlovým mos­tem a Nerudovou uli­cí na Pražský hrad nebo uli­cí U Lužického semi­ná­ře na Klárov. Stačí odbo­čit z těch­to hlav­ních turis­tic­kých tras a pono­řit se do svě­ta, kte­rý je méně na očích a kte­rý pat­ří míst­ním. Není jich moc a mož­ná by jich moh­lo byt i víc, ale lidé tu žijí i pra­cu­jí. Na své his­to­ric­kou čtvrť hrdí. Je dob­ře, že v cen­t­ru Prahy nejsou jen služ­by pro cizin­ce, ale zůstá­va­jí zde oby­va­te­lé s trva­lým poby­tem, kte­ří se podí­le­jí na míst­ním geniu loci.

Kniha mož­ní poznat Malou Stranu jejich oči­ma. Také uka­zu­je, že je mož­né v cen­t­ru vel­ko­měs­ta najít domov a jak je ho mož­né kul­ti­vo­vat. Malá Strana  je zná­má jako nspi­ra­tiv­ní pro­stře­dí pro umě­lec­kou tvor­bu, ale jsou zde rea­li­zo­va­né zají­ma­vé komu­nit­ní cen­t­ra nebo jsou tu pod­ni­ka­tel­ské osob­nos­ti nabí­ze­jí­cí služ­by pro míst­ní oby­va­te­le.

Každá osob­nost se před­sta­vu­je v samo­sts­ném blo­ku, kte­rý obsa­hu­je osob­ní por­trét­ní foto­gra­fii a struč­ný popis čin­nos­ti osob­nos­ti nebo sku­pi­ny včet­ně leh­ké­ho při­po­me­nu­tí his­to­rie i sou­čas­né akti­vi­ty a mož­né výhle­dy do budouc­nos­ti.

I když  kni­ha obsa­hu­je jen vel­mi málo his­to­ric­kých úda­jů a nejsou zde popi­so­vá­ny význam­né his­to­ric­ké a obje­ty, je to vjí­ma­vé čte­ní, ze kte­ré­ho je cítit nad­še­ní spo­lu s úctou a respek­tem k his­to­ric­ké zástav­bě. Přestože domy nena­bí­zí bez­ba­ri­é­ro­vé byd­le­ní a úzké ulič­ky nena­bí­zí ani mno­ho mís­ta pro par­ko­vá­ní, jsou zde míst­ní oby­va­te­lé spo­ko­je­ní. Ještě v dobách tota­li­ty se o živo­tu na Malé Straně říka­lo, že je to jak na ves­ni­ci. Lidé se potká­va­li na dvor­cích, úzkých ulič­kách, v obchůd­cích i mno­ha hospůd­kách. Rodiny se setká­va­ly na veřej­ných akcích, na Kampě nebo v Petřínských sadech. Na Malou Stranu se cho­di­lo za kul­tu­rou a na kon­cer­ty. Nebylo to zda­le­ka tolik turis­tů, jako je to v sou­čas­né době, a le spo­le­čen­ský život tu byl vel­mi pes­t­rý.

Kniha Malá Strana vznik­la na zákla­dě pod­kla­dů k doku­men­tár­ní hře pro A stu­dio Rubín. Z roz­ho­vo­rů měla  pak kon­cem roku 2021.premiera hry s názvem Sweet home malá Strana. . Z čás­ti zazna­me­na­ných roz­ho­vo­rů pak byla sesta­ve­na kni­ha, kte­rá zachy­cu­je pří­běhy osob­nos­tí i pro­jek­tů,  zají­ma­vá mís­ta i slu­pi­ny lidí, kte­ří mají pod­ni­ka­vé­ho ducha i smy­sl pro pospo­li­tost. Pro turis­ty pře­sy­ce­nou loka­li­tu je to vel­mi důle­ži­té a obo­ha­cu­jí­cí. Turisté při­jdou a zase ode­jdou, ale bez míst­ních patri­o­toů a nad­šen­ců by se his­to­ric­ké cen­t­rum moh­lo změ­nit ve sku­teč­ně skan­zen bez živo­ta a to by byla ško­da.

Zaujal mě nápad napsat kni­hu prá­vě tím­to způ­so­bem a vlast­ně udě­lat sou­čas­né Malé Straně tako­vou malou pro­pa­ga­ci. Možná by se hodi­lo i dal­ší pokra­čo­vá­ní o dal­ších zají­ma­vých osob­nos­tech a služ­bách. Třeba tema­tic­ky pro­po­je­ných. Také bych uví­ta­la více his­to­ric­kých úda­jů, kte­ré by se vzta­ho­va­ly k popi­so­va­ným objek­tům. Prostě jsem to postrá­da­la a chví­le­mi jsem si při­pa­da­la, že si čtu reklam­ní bro­žu­ru s důra­zem na hlav­ní posta­vy jed­not­li­vých pří­bě­hů než kni­hu.

Převážně čer­no­bí­lé foto­gra­fie Honzy Sakaře doda­ly kni­ze na zají­ma­vos­ti a navo­di­ly odpo­ví­da­jí­cí atmo­sfér.

Vydalo nakla­da­tel­ství Grada Publishing,a.s., 2023

Hodnotím 60 %  

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře