Blízko od sebe / August: Osage County - 75%

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Maryl Streep exce­lu­je v roli vypo­čí­ta­vé mrchy. Věta jak stvo­ře­ná pro kva­lit­ní pro­du­cent­ský záměr, jak nalá­kat, co nej­vět­ší množ­ství poten­ci­ál­ních divá­ků. Však sta­čí kou­sa­vá a sobec­ká Violeta, kte­rou ztvár­ňu­je Maryl, na to, aby udr­že­la celý film? Naštěstí to není jenom ona, kdo ve fil­mu Blízko od sebe vyni­ká. Snímek je nato­čen pod­le cel­kem zná­me diva­del­ní hry Srpen v zemi indi­á­nů, kte­rá byla uve­de­na minu­lý rok ve Stavovském diva­dle. John Wells je zná­mý spí­še jako scé­náris­ta a to pře­váž­ně tele­viz­ních seri­á­lů. Určitý prvek tele­viz­ních zvyk­los­tí může­me sle­do­vat prá­vě i v Blízko od sebe. Jedná se o adap­ta­ci diva­del­ní hry, tak­že se to zce­la logic­ky pro­je­vi­lo i na způ­so­bu ztvár­ně­ní. Do poza­dí ustu­pu­je výpra­va, vysta­čí­me si s jed­ním domem a pár auto­mo­bi­ly. Ani hud­ba není nijak výraz­ně patr­ná, hlav­ní silou jsou herec­ké výko­ny a dyna­mic­ky tref­né dia­lo­gy.

Když jsem na začát­ku zmí­nil Maryl Streep bylo by fér při­po­me­nout i Julie Roberts, kte­rá je v roli nej­star­ší dce­ry skvě­lá. Nevýhodou nebo mož­ná dokon­ce i chy­bou je, že dosta­teč­ný pro­stor nedo­stal zby­tek osa­zen­stva, zby­lé dvě sest­ry a jejich cha­rak­te­ry jsou pořád­ně roze­hrá­ny až k samé­mu kon­ci a muž­ská číst je brá­na jenom jako epi­zod­ní a v někte­rém vyzně­ní slou­ží jako komic­ká slož­ka. Nepočítejme, ale s tím, že se bude­me smát, ten­to film je drs­nou ana­lý­zou do vnitř­ní rodin­né struk­tu­ry, kte­rá poma­lu odha­lu­je tajem­ná zákou­tí a odrý­vá lid­skou duši v celé její suro­vos­ti. Upřímnost, kte­rou před­klá­dá posta­va Maryl Streep je až nechut­ná a drs­ným způ­so­bem rea­lis­tic­ká, až vám běhá mráz po zádech.

Snímek zob­ra­zu­je star­ší Violet a její­ho man­že­la, kte­rý někam zmi­zí, sjíž­dí se celá rodi­na, aby pod­po­ři­la mat­ku v jejím odlou­če­ní. Zanedlouho na to se dozví­dá­me, že Otec spáchal sebe­vraž­du, násle­du­je tak pohřeb a smu­teč­ní veče­ře, kte­rá je asi nestě­žej­ní scé­nou celé­ho fil­mu. Na malém pro­sto­ru se roze­hrá­vá ost­rá slov­ní pře­střel­ka mezi jed­no­li­tý­mi čle­ny rodi­ny, kte­rou s urči­tým ďábel­ským šar­mem vyvo­lá­vá prá­vě Violeta. V tom­to pří­pa­dě by bylo asi dob­ré pochvá­lit hlav­ně T. Lettse, jakož­to auto­ra hry, poně­vadž síla se kte­rou stup­ňu­je napě­tí a míru iro­nič­nos­ti či sati­ry, je obdi­vu­hod­ná. Filmařské zpra­co­vá­ní se však nene­chá­vá zahan­bit a hlav­ně střih je tu veli­ce přes­ný. Přenesení postav do tro­chu jiné­ho media, než je diva­dlo se pod­le mě poda­ři­lo, avšak občas nemu­se­lo být tolik doslo­ve­né. Hlavně ke kon­ci toho posta­vy řek­nu více, než je tře­ba a vytrá­cí se kou­sek fil­mař­ské­ho tajem­na, kte­ré moh­lo být dovy­svět­le­no pou­hým obra­zem.

Jednou z hlav­ních myš­le­nek fil­mu je důklad­ná stu­die rodin­ných vzta­hů, kri­ti­ka sobec­kos­ti, povrch­nos­ti, neko­mu­ni­ka­tiv­nos­ti a v prvé řadě pře­tvář­ky. Wells mezi řád­ky úto­čí na fakt, že v sou­čas­né době se lidé jeden před dru­hým pře­tvá­ře­jí. Hrají si na něco, co nejsou a za kaž­dou cenu chtě­jí být v očích dru­hých vším, jen ne sami sebou. Blízko od sebe je kon­cer­tem jak herec­kých výko­nů, tak kva­lit­ních dia­lo­gů a jejich násled­ných význa­mů. Drsně uhla­ze­ným způ­so­bem zob­ra­zu­je roz­trp­če­nost a ztra­ce­nost lidí ve vel­kém svě­tě, úto­čí na fakt, že poma­lu mizí soci­ál­ní jis­to­ty a dosti odha­lu­je morál­ní kri­zi, kte­rou lid­stvo pro­chá­zí. V úvo­du a závě­ru si může­me, všim­nou dlou­hých zábě­rů na krás­ná bar­vi­tá pole a zele­né lou­ky, jako­by autor nos­tal­gic­ky vzpo­mí­nal na dět­ství a dával tak do kon­tras­tu život ve měs­tě a dnes už poně­kud osa­mo­ce­ný život na ven­ko­vě. Jednou z ved­lej­ších linií je i naráž­ka na snad neko­neč­ný kon­flikt mezi Američany a Původními Američany (čili Indiány). Manžel Violet najal přes svo­ji smr­tí hos­po­dy­ni indi­án­ské­ho půvo­du, Violet se pro­ti ní během fil­mu něko­li­krát nevy­bí­ra­vým způ­so­bem ohra­dí, jak je jejím zvy­kem. Jejich vztah je však budo­ván bez jedi­né­ho slo­va a na kon­ci je skvě­le vypoin­to­ván. „Život je pří­liš dlou­hý T.S. Elliot“ zazní na začát­ku, mož­ná hlav­ní myš­len­ka sním­ku, život je dlou­hý, ale jsme my nato­lik schop­ní, ten čas uži­teč­ně vyu­žít? Blízko od sebe je fil­mem, kte­rý si na nic nehra­je, stej­ně tak jako jeho posta­vy pro něko­ho obra­zem rea­li­ty, pro něko­ho absur­di­tou. Přesto se jed­ná o cel­kem sděl­ný film, kte­rý má, co říct. Občas však může být pří­liš uke­ca­ným a roz­vlek­lým fil­mem o zvlášt­ních vzta­zích lidí, kte­ří žijí celý život ved­le sebe, ale navzá­jem se nedo­ká­ží pocho­pit.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře