Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Husí kůže (Goosebumps) – Recenze – 50 %
Filmové recenze

Husí kůže (Goosebumps) – Recenze – 50 %

— 13. listopadu 2015 0 comment
Hus%25C3%25AD%2Bk%25C5%25AF%25C5%25BEe%2Brecenze
Hus%25C3%25AD%2Bk%25C5%25AF%25C5%25BEe%2Brecenze
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Husí kůže je původ­ně nesmír­ně popu­lár­ní série horo­ro­vých kní­žek pro děti od ame­ric­ké­ho spi­so­va­te­le Roberta Lawrence Stinea, o jejíž adap­to­vá­ní na fil­mo­vé plát­no se pokou­šel před rokem 2000 už Tim Burton. Z natá­če­ní teh­dy ale sešlo, mimo jiné pro­to, že se fil­ma­ři nedo­ká­za­li roz­hod­nout, kte­rý z více než šede­sá­ti romá­nů by vlast­ně chtě­li adap­to­vat. Tvůrci dob­ro­druž­né­ho fan­ta­sy fil­mu Husí kůže to vyře­ši­li tak, že v něm smí­cha­li do sebe ty kníž­ky všech­ny, při­čemž jed­ním z hlav­ních hrdi­nů je pří­mo jejich autor.

Husí kůže (Goosebumps) – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

Film tedy od začát­ku sle­du­je zhru­ba sedm­nác­ti­le­té­ho tee­nage­ra Zacha, jak se zabydlu­je se svou mámou v novém domě na malém měs­tě, při­čemž se oka­mži­tě zakou­ká do pohled­né sou­sed­ky Hanny, kte­rá žije se svým popud­li­vým otcem (Jack Black). Zach netu­ší, že jejím otcem je spi­so­va­tel R. L. Stine, kte­rý má dob­rý důvod držet si lidi dál od své­ho pozem­ku. Když se jed­no­ho veče­ra Zach vplí­ží do jeho domu (pode­zří­vá ho, že svou dce­ru věz­ní a týrá), obje­ví tam ruko­pi­sy jeho romá­nů, zamče­né na zámek. Jeden z nich (vyprá­vě­jí­cí o straš­li­vém sněž­ném muži) ote­vře a svě­te div se, z kníž­ky najed­nou vyle­ze sku­teč­ný sněž­ný muž, pro­bou­rá se ven z domu a ute­če nezná­mo kam.
Ukáže se, že Stineovy ruko­pi­sy jsou kou­zel­né, a že v nich jsou jeho fan­ta­zij­ní výtvo­ry zachy­ce­né pod zám­kem, aby neu­tek­ly a neza­ča­ly tero­ri­zo­vat svět. Jediná šan­ce, jak se zba­vit uprch­lé pří­še­ry, je při­dr­žet kni­hu v dosta­teč­né blíz­kos­ti od ní, aby ji to nasá­lo zpát­ky (což je před­ve­de­no na tom sněž­ném muži). Jenže z jiné kníž­ky pak unik­ne oživlá bři­cho­mluvec­ká lout­ka, ukrad­ne všech­ny ostat­ní ruko­pi­sy a začne je postup­ně ote­ví­rat a násled­ně pálit, aby se unik­lá mon­stra neda­la jak lapit.
Po při­bliž­ně pět­a­dva­ce­ti­mi­nu­to­vém úvo­du se tedy odstar­tu­je sled honi­ček, v nichž je čtve­ři­ce hrdi­nů (Stine, Hanna, Zach a jeho otrav­ný kama­rád) neu­stá­le na útě­ku před něja­ký­mi potvo­ra­mi (vlkodlak, obří kud­lan­ka, zákeř­ní sádro­ví trpas­lí­ci…), při­čemž sem tam se vyskyt­ne napí­na­vá scé­na, občas někdo zažer­tu­je, tu a tam někdo dosta­ne svou prv­ní pusu a mís­ty mon­stra něko­ho zmra­zí (žád­né zabí­je­ní, je to film pro děti).
Husí kůže (Goosebumps) – Recenze
Především se na výsled­ném fil­mu dost pode­psa­la ona sna­ha natla­čit do něj sku­teč­ně všech­na mon­stra (kte­rých je mno­ho desí­tek), což nut­ně ved­lo k tomu, že napros­tá vět­ši­na z nich strá­ví na plát­ně do pěti vte­řin (jeden spo­leč­ný záběr v celém fil­mu) a těch, co se před­ve­dou ale­spoň na pár minut, je pou­ze asi osm. Působí to dost pře­kom­bi­no­va­ně a pře­by­teč­ně, asi jako kdy­by Sněhurka byd­le­la s pade­sá­ti trpas­lí­ky, ale vět­ši­na z nich se vyjma jed­né pětivte­ři­no­vé scé­ny vůbec neob­je­vi­la.
Vůbec celý film je hro­zi­vě pře­kom­bi­no­va­ný, pro­to­že do sebe splé­tá víc moti­vů, než doká­že roz­plést, a víc postav, než by bylo nut­né. Skutečně vtip­ný a zábav­ný je při­tom pou­ze Jack Black, kte­rý zvlá­dá kome­di­ál­ní gri­ma­sy levou zad­ní, ale všich­ni ostat­ní jsou v lep­ším pří­pa­dě nevý­raz­ní (Zacha a Hannu hra­jí doce­la sym­pa­tič­tí mla­dí her­ci, ale to je tak všech­no), v hor­ším pří­pa­dě nesne­si­tel­ní (rádo­by komic­ké ved­lej­ší posta­vy, kon­krét­ně Zachova nesym­pa­tic­ká uke­ca­ná teta a jeho ustra­še­ný kre­tén­ský spo­lu­žák s před­ku­sem, kte­rý bohu­žel ústřed­ní tro­ji­ci dopro­vá­zí na kaž­dém kro­ku).
Korunu tomu nasa­zu­je oprav­du hod­ně div­ně gra­du­jí­cí děj, během něhož se začnou hrdi­no­vé cho­vat jako blb­ci, jen aby z toho mohl vyply­nout něja­ký dra­ma­tic­ký efekt. Skoro jako kdy­by se film na posled­ní chví­li nějak narych­lo sestří­há­val nebo se zbě­si­le pře­pi­so­val scé­nář. Závěrečná poin­ta kaž­do­pád­ně nedá­vá smy­sl (viz spo­i­le­ry na kon­ci recen­ze pro zvě­dav­ce).
Husí kůže (Goosebumps) – Recenze
Na dru­hou stra­nu je sní­mek doce­la hez­ky reží­ro­ván Robem Lettermanem (Příběh žra­lo­ka, Gulliverovy ces­ty), digi­tál­ní tri­ky jsou poda­ře­né, pořád se něco děje a hra­je do toho cel­kem zda­ři­lá hud­ba Dannyho Elfmana, tak­že se ale­spoň nedá úpl­ně nudit. Děti to zaba­ví snad­no a dospě­lí tře­ba oce­ní pár sofis­ti­ko­va­něj­ších vti­pů a meta-vtipů, slov­ní hříč­ky a komic­ké kre­a­ce Jacka Blacka.
Husí kůže z toho vychá­zí vlast­ně prů­měr­ně, jako rodin­ná podí­va­ná se ale přes­to dá, hlav­ně kvů­li dětem, dopo­ru­čit. Není sice tak dob­rá jako tema­tic­ky pří­buz­né Jumanji nebo Zathura, zas je ale o dost lep­ší než jaký­ko­li díl Noci v muzeu.
--------------------------------------------------------SPOILERY---------------------------------------------------------
Aby mohl spa­sit měs­to a odchy­tit všech­na mon­stra, musí Stine napsat novou kni­hu, v níž musí vystu­po­vat všech­na, aby je pak do ní šlo hro­mad­ně nasát. Není nic snaz­ší­ho – sta­čí popi­so­vat to, co hrdi­no­vé prá­vě pro­ží­va­jí, a při­psat hap­py end. Nicméně se uká­že, že Hanna ve sku­teč­nos­ti není Stineovou dce­rou, leč jen dal­ším ze zhmot­ně­ných výtvo­rů jeho fan­ta­zie (a ví to o sobě), tak­že pokud by se plán poda­řil, tak ji ta kni­ha vysa­je spo­lu s ostat­ní­mi. Přesně to se také sta­ne, tudíž pří­še­ry jsou nasá­ty, bohu­žel včet­ně Hanny, což všech­ny roze­smut­ní. Další den se však před Zachem obje­ví Stine a v ruce tří­má zbru­su nový ruko­pis, jehož hlav­ní hrdin­kou je Hanna – načež zno­vustvo­ře­ná Hanna vykouk­ne zpo­za rohu. Stine ruko­pis oka­mži­tě demon­stra­tiv­ně spá­lí, aby jeho dce­ru už nikdo nemohl vyma­zat ze svě­ta, a všich­ni jsou šťast­ní. V poti­tul­ko­vé sek­ven­ci pak jde Stine kolem vit­rí­ny se svým psa­cím stro­jem a vyjek­ne hrů­zou – ve svém romá­nu totiž neza­po­mněl zmí­nit všech­na mon­stra kro­mě zlé­ho nevi­di­tel­né­ho klu­ka, a ten prá­vě sedí za stro­jem a píše na něm novou kni­hu s názvem „Pomsta nevi­di­tel­né­ho klu­ka“.
Pokud jsem to správ­ně pocho­pil, tak to fun­gu­je tak, že Stine si už od dět­ství vymýš­lel růz­né pří­še­ry a děsi­vé ima­gi­nár­ní kama­rá­dy, s kte­rý­mi se chtěl pomstít ostat­ním dětem, co si z něj děla­li legra­ci. Pak se ale jeho před­sta­vy kvů­li jaké­musi pro­kle­tí zača­ly zhmo­t­ňo­vat, tudíž byl nucen začít o nich psát kni­hy na kou­zel­ném psa­cím stro­ji, aby je do nich mohl zaví­rat. To všech­no je ve fil­mu expli­cit­ně zmí­ně­no a vět­ši­nu z toho popi­su­je pří­mo Stine. Není mi pak ale jas­né toto:
  • Kdyby na kon­ci fil­mu Stine ve své kni­ze, obsa­hu­jí­cí všech­na jeho stvo­ře­ní, záměr­ně vyne­chal posta­vu Hanny, tak by ji tím zachrá­nil před vysá­tím. Viz ten nevi­di­tel­ný kluk, jehož vyne­chal omy­lem.
  • Pokud se zhmo­t­ňu­jí jen před­sta­vy a kni­hy o nich pak slou­ží jako kle­ce, tak proč se kvů­li dru­hé­mu stvo­ře­ní Hanny Stine vůbec obtě­žo­val psát něja­kou kni­hu, jen aby ji pak hned spá­lil?
  • Jsou tedy Hanny na kon­ci dvě? Jedna je v kni­ze uvěz­ně­ná se spous­tou pří­šer a dru­há spo­ko­je­ně ran­dí se Zachem?
  • K čemu je nevi­di­tel­né­mu klu­ko­vi psát o sobě román, když výsled­ný pro­dukt ho musí nut­ně nasát a uvěz­nit? Pokud tedy neby­lo cílem toho klu­ka nechat se záměr­ně uvěz­nit. Rozhodně ale není jas­né, proč kvů­li tomu Stine tak kři­čel.

Blog auto­ra: http://www.filmspot.cz

Podívejte se na hodnocení Husí kůže na Kinoboxu.

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,56976 s | počet dotazů: 267 | paměť: 72096 KB. | 26.04.2024 - 20:59:53