Ernest Borgnine a cesta k slávě: Příběh za kulisami jeho nezapomenutelné role v Marty

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Delbert Mann nevě­děl, koho obsa­dit do hlav­ní role své­ho fil­mu Marty z roku 1955, a tak požá­dal své­ho pří­te­le Roberta Aldriche. Aldrich oka­mži­tě navr­hl Ernesta Borgninea. Mann byl skep­tic­ký, pro­to­že Borgnine byl zná­mý jen jako herec těž­kých postav, ale Aldrich ho pře­svěd­čil. Borgnine pra­vi­del­ně říkal, že za svou kari­é­ru vdě­čí Robertu Aldrichovi.

Společnost United Artists pro­sa­di­la, aby pro­du­cen­ti Harold Hecht a Burt Lancaster obsa­di­li do hlav­ní role Marlona Branda. Studio se domní­va­lo, že Brando je roz­po­zna­tel­něj­ší hvězdou a film bude pro divá­ky atrak­tiv­něj­ší. Hecht a Lancaster se pro­ti tomu­to návr­hu ohra­di­li a usi­lo­va­li o méně zná­mé obsa­ze­ní fil­mu. Rod Steiger, kte­rý ztvár­nil roli Martyho ve stej­no­jmen­né tele­viz­ní insce­na­ci, pro­hlá­sil, že roli ve fil­mu odmí­tl, pro­to­že by ho smlou­va s Hecht-Lancaster Productions váza­la na něko­lik let. Harold Hecht a Burt Lancaster nao­pak pro­hlá­si­li, že Steigera obsa­dit nechtě­li, pro­to­že měli pocit, že by divá­ci nešli po stej­ném her­ci, kte­ré­ho vidě­li zadar­mo v tele­vi­zi.

Scénáristu Paddyho Chayefskyho inspi­ro­va­lo k napsá­ní před­lo­hy k tomu­to fil­mu, když nara­zil na páteč­ní večer­ní setká­ní Klubu přá­tel­ství v taneč­ním sále hote­lu Abbey v New Yorku. Chayefsky si u vcho­du do taneč­ní­ho sálu vši­ml cedu­le s nápi­sem „Dívky, tan­če­te s mužem, kte­rý vás požá­dá. Nezapomeňte, že i muži mají city.“ To mu vnuklo myš­len­ku na hru o mla­dé ženě, kte­rá se účast­ní tako­vé­ho sou­sed­ské­ho ple­su. Řekl, že chtěl napsat film o muži, kte­rý cho­dí do taneč­ní­ho sálu, a že se roz­ho­dl nato­čit Martyho „nej­oby­čej­něj­ší milost­ný pří­běh na svě­tě“.

Společnost United Artists byla ochot­na film vypá­lit jako dru­hý celo­ve­čer­ní film, ale Chayefsky trval na tom, aby měl něja­kou pre­mi­é­ru, a tak měl pre­mi­é­ru v Sutton Theatre v New Yorku, kde se obvykle pro­mí­ta­jí umě­lec­ké fil­my. Hecht-Lancasterův šéf newy­or­ské pro­pa­ga­ce Bernie Kamber vedl pro film osob­ní kam­paň, domlou­val sou­kro­mé pro­jek­ce a pře­svěd­čo­val význam­né tis­ko­vé agen­tu­ry, aby o fil­mu pozi­tiv­ně infor­mo­va­ly. Jeho nej­vět­ším úspě­chem bylo při­mět vliv­né­ho pub­li­cis­tu Waltera Winchella, aby film ozna­čil za jeden z nej­vět­ších „sle­e­pers“ v his­to­rii Hollywoodu. Pozvolné zvy­šo­vá­ní návštěv­nos­ti zača­lo sil­ný­mi recen­ze­mi. Poté film zís­kal Velkou cenu v Cannes, což při­nes­lo dal­ší novi­ná­ře a dal­ší trž­by. Výsledkem bylo 39 týd­nů v Suttonu, kde se film hrál vět­ši­nou v plných sálech. Pro dal­ší pre­mi­é­ry naplá­no­va­la spo­leč­nost United Artist dvou­tý­den­ní pro­mí­tá­ní na růz­ných trzích pro vedou­cí před­sta­vi­te­le komu­ni­ty, aby vytvo­ři­la pozi­tiv­ní pově­do­mí o fil­mu. Tento tah se vypla­til, pro­to­že ačko­li film nemohl kon­ku­ro­vat vel­kým fil­mo­vým trhá­kům vel­kých stu­dií, při svém prv­ním uve­de­ní vydě­lal nema­lé pení­ze. K tomu při­spěl i úspěch na Oscarech, kte­rý při­měl spo­leč­nost United Artists k jeho opě­tov­né­mu uve­de­ní do 5 000 kin.

S dél­kou 90 minut se jed­ná o nej­krat­ší ze všech fil­mů, kte­ré zís­ka­ly Oscara za nej­lep­ší film. (IMDb)
Všechno nej­lep­ší k naro­ze­ni­nám, Erneste Borgnine!

Zdroj článku: Cinema Shorthand Society

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře