Tim Weaver – Hon na mrtvého

PŘED ROKEM bylo nalezeno tělo Alexe Townea.
PŘED MĚSÍCEM ho jeho matka viděla na ulici.
PŘED TÝDNEM David Raker souhlasil, že ho vypátrá.
NYNÍ si přeje, aby tenhle případ nikdy nevzal.

Syn Mary Towneové Alex před šesti lety zmizel. Pět let nato ho konečně našli… mrtvého ve vraku auta. David Raker, který se specializuje na pátrání po pohřešovaných osobách, tenhle případ nechce vzít: nepochybuje o tom, že Alexovu matku jen přemohl žal a viděla to, co vidět chtěla. Jenže sám dobře ví, jak obtížné je vyrovnat se se ztrátou někoho blízkého, a tak nakonec neochotně svolí.

Čím hlouběji Raker do případu zabředá, tím palčivěji si uvědomuje, že Alex nebyl ani zdaleka tak nevinný, jak se jeho matka domnívala. V jeho minulosti je pohřbeno mnoho tajemství, která neměla nikdy spatřit světlo světa – a střeží je velmi, velmi nebezpeční lidé.

Raker brzy zjistí, že člověka můžou potkat i mnohem horší věci než je smrt.

Na tuhle sérii jsem viděla hodně pozitivních ohlasů. Trošku mě zarazilo, že vydavatelství Mystery press vydávalo sérii v jiném pořadí, tuším že začali vydávat od třetího dílu nebo tak nějak, ale vyplatilo se vyčkat na první díl. Nerada čtu série od prostředka. I když tyto knihy by na sebe neměli příliš navazovat, stejně je lepší sledovat vývoj postavy od prvního dílu.

Hon na mrtvého je tedy prvním dílem série s Davidem Rakerem. Zde Davida poznáváme jako bývalého novináře, kterého ale potkala velká životní tragédie. Následně za ním přijde známá, paní Towneová, s velice neobvyklou žádostí – prošetření smrti její syna Alexe. Vypadá to totiž, že Alex, ačkoliv byl prohlášen za mrtvého na základě těla a důkazů, byl vidět svou matkou živý a zdravý ve městě. Jasně, řeknete si – matka zhrzená žalem jen viděla, co by si přála vidět. Ale i tak David nakonec tuto „zakázku“ vezme. A tím začíná Hon na mrtvého. Jak tak postupně sledujeme příběh s Davidem, díváme se na velice propracovaný detektivní příběh plný bádání, hledání, setkáváme se tu s řadou dalších postav a unikáme několikrát skoro jisté smrti. Jak je napsané v anotaci: Člověka může potkat i věc horší než smrt.

Donedávna jsme si myslela, že mého oblíbence Roberta Bryndzu v thrillerech/detektivkách nic nepřekoná. Od Bryndzy jsem četla vše (kromě Kanibala z Nine Elms, toho mám rozečteného) a považovala jsem ho za nepřekonatelného. Ale světe div se, on se našel někdo, kdo si mě získal mnohem více než Robert a jeho inspektorka Erika Fosterová ! Do mého literárního pole se dostal Tom Wiever a jeho hlavní literární postava David Raker. Na téměř 400 stran dokázal vmáčknout tolik napětí a emocí, které jsem bohužel v Bryndzových knihách v takové míře nenašla. Neberte to tak, že bych Bryndzovy knihy nějak hanila, to né! Jen jsem hold našla po čase autora, který stvořil postavu mému srdci daleko bližší (a není to kvůli tomu, že je to chlap😉 I když by to někoho mohlo napadnout … Zanechme polemiky😄 )

Autorův styl vyprávění je velice čtivý. Za celou dobu čtení (četla jsme na čtečce) jsem nenašla jedinou pasáž (no dobře, byly možná tak dvě? Za celou knihu? ), která by mi přišla nudná nebo „omáčková“ (věřím, že pochopíte, co tím chtěl básník říci). Ale abych to tu moc neokecávala – prostě tohohle autora si musíte přečíst. A pevně věřím, že si jej i zamilujete. Joooo a abych nezapomněla – nakladatelství Mystery Press chystá na květen novou knihu, s pořadovým číslem 10! Tolik knih s Davidem, ach moje srdce!!

Jediné, co bych snad knize vytkla, byla celkem velká směsice jmen, v těch jsem se chvílemi dosti ztrácela. Pak mi v některých pasážích přišlo, že měl David až moc velké štěstí a že v realitě by to asi proběhlo jinak. Pak jsem si ale u téhle myšlenky řekla – holka, je to literatura, v literatuře se všechno děje trochu nadlidsky a neuvěřitelně. A pak ta jedna či dvě nudnější pasáže, ale co si budeme povídat, snad každá kniha obsahuje ty nudnější pasáže, aby se čtenář u čtení trochu uklidnil po předchozím napětí a dal svému srdci maličko oddych po právě málem prodělaném infarktu. Četla jsem názory, že konec byl velice překombinovaný a přitažený za vlasy. Tak napůl s tím souhlasím a napůl nesouhlasím, Ano, konec byl sice maličko překombinovaný, jakoby se autor snažil do toho vložit co nejvíce to šlo, ale přitažený za vlasy mi nepřišel.

Tak nějak ve skrytu duše doufám, že bychom se někdy v budoucnu mohli dočkat i audioknižní verze této knihy. Protože pokud by k tomu došlo, tak bych neváhala s koupí a tentokrát bych si snad i koupila rovnou CD, i když audioknihy kupuju převážně pouze jako downloady.

Tak, tímto jsme na konci recenze, já doufám že se vám líbila (a že jste se necítili trapně u mých chabých pokusů být aspoň trochu vtipná … hahaha) a já doufám, že se společně sejdeme u dalšího článku.