Pořád jsem to já - 75 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Život svě­to­vě uzná­va­né lin­gvist­ky Alice se radi­kál­ně změ­ní poté, co je u ní neče­ka­ně dia­gnos­ti­ko­vá­na Alzheimerova cho­ro­ba. Pohodová pade­sát­ni­ce zvlá­dá kari­é­ru i svou rodi­nu. Choroba, kte­rá je spo­jo­vá­na s pokro­či­lým stá­řím zasko­čí nejen Alici, ale musí se s ní vypo­řá­dat man­žel i děti. Všichni se sna­ží zacho­vat chlad­nou hla­vu a nepod­lé­hat pani­ce. I Alice při­stu­pu­je k nemo­ci prag­ma­tic­ky a sna­ží si co nejdéle ucho­vat schop­nos­ti, kte­ré jí nemoc postup­ně otu­pu­je. Pocit bez­mo­ci a bez­na­dě­je stej­ně při­jde. Je těž­ké nepod­leh­nout pani­ce a umět žít, když je nemoc neú­pros­ná a kom­pli­ku­je život. Proto si Alice pomá­há komu­ni­ka­cí s mobi­lem a note­boo­kem. Chvilkové ztrá­ty pamě­ti na počát­ku nemo­ci doká­že zvlád­nout. Připraví si návo­dy i kon­t­rol­ní otáz­ky, kte­ré ji dove­dou ke správ­né­mu řeše­ní. O své nemo­ci také doká­že bez emo­cí hovo­řit a sna­ží se udr­žo­vat co nejdéle aktiv­ní. Stejně jako ona  boju­je o udr­že­ní vlast­ní důstoj­nos­ti, sna­ží se i nejmlad­ší dce­ra Lydia nalézt vlast­ní ces­tu živo­tem. Pro obě je one­moc­ně­ní těž­kou zkouš­kou, kdy se pro­je­ví sku­teč­ná pod­sta­ta jejich vzá­jem­né­ho vzta­hu.

Příběhy o smr­tel­ně nemoc­ných lidech jsou zvlášt­ním způ­so­bem dra­ma­tic­ky při­taž­li­vé. Ve fil­mu Pořád jsem to já je toto téma ješ­tě zná­so­be­no, pro­to­že se jeden z auto­rů fil­mu, Richard Glatzer, potý­kal se svou smr­tel­nou nemo­cí. Možná, že prá­vě tato zku­še­nost pomoh­la tomu, že vyzně­ní fil­mu je neo­ká­za­lé a obe­šlo se bez vel­kých emo­cí a gest. A co je zají­ma­vé, je to film svým způ­so­bem opti­mis­tic­ký. Podařilo se zachy­tit těž­ké chví­le, kte­ré nemoc­ný člo­věk zaží­vá od prv­ních pochyb­nos­tí, po zjiš­tě­ní dia­gnó­zy a postup­ný zhor­še­ním pro­je­vů nemo­ci. Rodina je pak pro hlav­ní hrdin­ku posi­lu­jí­cím impul­zem a její zna­los­ti a schop­nos­ti pomá­ha­jí tlu­mit pří­zna­ky nemo­ci. Malou nadě­ji, že se poda­ří nemoc zasta­vit nebo vylé­čit, v sobě Alice drží a svou nadě­ji se sna­ží pře­dat i své­mu oko­lí. Není to nijak pře­hna­né, a to je na pří­bě­hu Alice sym­pa­tic­ké. Nejpůsobivější scé­ny jsou ty, kdy se Alice dostá­vá do stre­su, ztrá­cí se v pro­sto­ru a poslé­ze si uvě­do­mí svou situ­a­ci. Poslední scé­na, kdy Lydia mlu­ví na svou duchem nepří­tomnou mat­ku, však vyza­řu­je vyvá­že­nost a klid. Obě mají své důvo­dy, proč tomu tak je.

Scénář napsal a na fil­mu se režij­ně podí­lel Richard Glatzer, kte­rý zemřel 10.3.2015 na kom­pli­ka­ce spo­je­né s Amyotrofickou late­rál­ní skleró­zou, kte­rá postup­ně para­ly­zo­va­la jeho tělo. Na tvor­bě scé­ná­ře a při natá­če­ní spo­lu­pra­co­val jeho part­ner Wash Westmolend. Hlavní hrdin­ku Alici hra­je Julianne Moore, kte­rá byla za svůj výkon oce­ně­na Oskarem. Role Alice je napsa­ná skvě­le a umož­ňu­je hereč­ce roze­hrát něko­lik poloh. Od suve­rén­ní pro­fe­sor­ky, přes kon­ver­zač­ně zdat­nou hla­vu rodi­ny, až po nejis­tou a vydě­še­nou nemoc­nou ženu, kte­rá se ztra­tí ve vlast­ním domě. Je dob­ře, že Julianne Moore zvo­li­la veli­ce stříd­mý herec­ký pro­jev, kte­rý pod­po­řil dojem trva­lé­ho jem­né­ho napě­tí a nejis­to­ty. Projevy nemo­ci pak ude­ří do očí o to víc. Jako výraz­ný a dob­rý spo­lu­hráč půso­bí Kristen Stewart v roli Lydie.  Je to výrazná mla­dá dív­ka, kte­ré půso­bí chví­le­mi jako nevy­cvá­la­ný fra­cek, ale jak se uká­že, neschá­zí jí cit­li­vost a rozum. Mírně roz­pa­či­tě vyzní­vá ale posta­va man­že­la, kte­ré­ho ztvár­ňu­je Alec Baldwin. Je to mož­ná důsle­dek toho, že posta­va půso­bí sice jako opo­ra hlav­ní hrdin­ce a spo­leč­ně vytvá­ří dojem spo­ko­je­né­ho páru, ale postup­ně se dosta­nou do popře­dí jeho pra­cov­ní zájmy. To umož­ní zvý­raz­ně­ní dce­ry Lydie v závě­ru fil­mu.

Kamera Denise Lenoira nechá­vá půso­bit jed­not­li­vé scé­ny a sou­stře­dí se pře­de­vším na her­ce. To vyzně­ní fil­mu výraz­ně pomoh­lo, zejmé­na pro zvý­raz­ně­ní jem­ných změn v jejím cho­vá­ní hlav­ní hrdin­ky.

Film zachy­cu­je cit­li­vě a sou­čas­ně rea­lis­tic­ky člo­vě­ka, kte­rý boju­je se závaž­nou nemo­cí od prv­ních pří­zna­ků až po urči­tou fázi uza­vře­ní do vlast­ní­ho svě­ta. Kromě hlav­ní hrdin­ky a její rodi­ny však vystu­pu­je do popře­dí samot­ná nemoc, kte­rá půso­bí destruk­tiv­ně na lid­skou mysl. Musím oce­nit auto­ry fil­mu, jak doká­za­li uká­zat pro­blémy i řeše­ní, kte­ré sou­vi­sí s Alzheimerovou cho­ro­bou.

Doporučuji film pře­de­vším nejen z důvo­dů zpra­co­vá­ní závaž­né­ho námě­tu, ale také za výkon Julianne Moore, pro kte­rou je Alice život­ní rolí.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře