Dokument je prostě moje zásadní téma, říká režisérka Helena Třeštíková

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Režisérka Helena Třeštíková je uzná­va­ná doku­men­ta­rist­ka, kte­rá se věnu­ji časosběr­ným doku­men­tům a mezi ty nej­zná­měj­ší pat­ří Manželské etu­dy. Mimo to toči­la také o lidech, jenž se hod­ně lidí radě­ji oblou­kem vyhý­bá, jako je René - Evropská fil­mo­vá cena (2008), či Katka, za kte­rý v roce 2011 zís­ka­la Českého Lva. Režisérka, jejíž posled­ní doku­ment Strnadovi z cyk­lu Manželských etud na začát­ku roku vstou­pil do kin pro­zra­di­la, co jí doved­lo k doku­men­tu, jak se sta­ví ke svým doku­men­to­va­ným posta­vám a proč si vede deník.

Jaký byl oka­mžik, kdy jste se roz­hod­la stu­do­vat FAMU a věno­vat se doku­men­tu?

Bylo mi así 18 let a stu­do­va­la jsem střed­ní výtvar­nou ško­lu. S fil­mem jsem měla kon­takt jen jako divák, ale straš­ně mně to k němu intu­i­tiv­ně táh­lo. Jedna spo­lu­žač­ka mi domlu­vi­la setká­ní se stu­den­tem hra­né režie na FAMU. On teh­dy prá­vě dělal povin­né cvi­če­ní doku­ment a vyprá­věl o tom. V té chví­li jsem si uvě­do­mi­la, že můj mlha­vý plán dostal jas­něj­ší kon­tu­ry - chtě­la bych dělat doku­ment! Tak jsem se pak při­hlá­si­la na kated­ru doku­men­tu a k vel­ké­mu pře­kva­pe­ní všech lidí oko­lo mně jsem se tam dosta­la. Byla jsem totiž téměř pro­ti­pól toho, jak by měl doku­men­ta­ris­ta vypa­dat: nese­be­vě­do­má, zakřik­nu­tá, bez jakých­ko­li zku­še­nos­tí…

Do teď mám v  živé pamě­ti něko­lik osu­dů z vašich doku­men­tů, napří­klad pří­běh Katky, Reného. Jste s  nimi i teď něja­kým způ­so­bem v kon­tak­tu?

S Reném ano, točí­me dal­ší pokra­čo­vá­ní jeho osu­dů. René je zají­ma­vá, mno­ho­vrs­tev­na­tá osob­nost a stá­le se nějak vyví­jí a posu­nu­je. S Katkou jsme taky pokra­čo­va­li v natá­če­ní, ale ona se, nao­pak od Reného nepo­su­nu­la ani o mili­me­tr, stá­le fetu­je a tak jsem upřím­ně řeče­no ztra­ti­la moti­va­ci k její­mu dal­ší­mu sle­do­vá­ní. Mám pocit, že té depre­se bylo ve fil­mu “Katka” dost a její dal­ší pokra­čo­vá­ní pros­tě už nikam neve­de.

Natočila jste něko­lik desí­tek doku­men­tů o zají­ma­vých lidech, tak se chci zeptat, kte­rý z osu­dů Vás nej­ví­ce zasá­hl a čím?

Asi jako mat­ka má ráda všech­ny své děti bez roz­dí­lu, tak i já mám vztah ke všem svým hrdi­nům a niko­ho bych nepre­fe­ro­va­la. Každý mně něja­kým způ­so­bem zau­jal, obo­ha­til, inspi­ro­val a při­nu­til pře­mýš­let.

Kdyby byla mož­nost nato­čit doku­ment s jakou­ko­liv osob­nos­tí, tře­ba i his­to­ric­kou či ze zahra­ni­čí, o koho by jste měla zájem?

Na to vůbec nedo­ká­žu odpo­vě­dět. Mně více než “osob­nos­ti” zají­ma­jí běž­ní lidé se svý­mi růz­no­ro­dý­mi pří­běhy, kte­ré nějak vysti­hu­jí naši dobu. Mou ambi­cí je zachy­tit dobu prá­vě pro­střed­nic­tvím lidí, o kte­rých se jinak nepí­še a neto­čí se fil­my.

Někde jste uved­la, že si píše­te deník. Už víte jak s  ním nalo­ží­te? Necháte ho jen pro svo­jí rodi­nu, či pře­mýš­lí­te nad kni­hou či poz­děj­ším doku­men­tár­ním zpra­co­vá­ním?

Vůbec nepře­mýš­lím o tom, že bych se svým dení­kem nějak naklá­da­la. Psaní dení­ku je můj způ­sob jak se učit v mno­ho­vrs­tev­na­tém běhu času hle­dat pod­stat­né momen­ty, popsat je, zachy­tit je. Zkusit detai­lem vyjá­d­řit celek, vybí­rat z množ­ství udá­los­tí ty zásad­ní. To vše, co se pak pokou­ším pře­nést do své fil­mař­ské prá­ce.

Na kte­ré doku­men­ty a fil­my se vždyc­ky ráda podí­vá­te, ať už dle žán­ru či reži­sé­ra?

Zajímají mně doku­men­ty všech sty­lů a žánrů. Dokument je neko­neč­ný pro­stor, pořád se obje­vu­jí něja­ké nové ces­ty a mož­nos­ti. I když vidím něja­ký film, o kte­rém můžu říci, že to není můj šálek čaje, přes­to je pro mně inspi­ra­tiv­ní. Třeba prá­vě utvr­ze­ním se v poci­tu, že tudy ces­ta neve­de. Nebo ale­spoň moje ces­ta…

Za pár dnů se usku­teč­ní 52.MFF KV, pokud se ho účast­ní­te i letos, tak na koho s pozva­ných fil­ma­řů se nej­ví­ce těší­te a jaký fil­my chce­te shléd­nout?

Já do Karlových Varů jez­dím kaž­dý rok a vždyc­ky se věnu­ji pře­de­vším doku­men­tům, sou­těž­ním i těm mimo sou­těž. Dokument je pros­tě moje zásad­ní téma.

A posled­ní otáz­ka, jsme web, kte­rý se také zabý­vá kniž­ní­ma recen­ze­mi, máte něja­kou oblí­be­nou kni­hu, kte­rá by stá­la za zfil­mo­vá­ní? 

Čtu pře­de­vším lite­ra­tu­ru fak­tu. Deníky, pamě­ti a tak. Byla jsem na pří­klad fas­ci­no­va­ná dení­ky Jana Zábrany. Kdyby někdo časosběr­ně točil Jana Zábranu v letech, kdy si vedl deník a fil­mo­vě zachy­til jeho svět a jeho uva­žo­vá­ní, tak to by asi byl film mého srd­ce. Ale je jas­né, že to je zce­la absurd­ní před­sta­va.

Foto zdroj : Produkce Třeštíková, Aerofilms, ALZE

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře