Občan Havel přikuluje- Občan Havel přikuluje

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Václav Havel, býva­lá iko­na čes­ké poli­ti­ky, uzná­va­ný dra­ma­tik a stát­ník na mezi­ná­rod­ní úrov­ni. Byla by věč­ná ško­da pone­chat Václava jako oso­bu bez povšim­nu­tí, řek­li si otec a syn Novákovi, načež k nám při­chá­zí z dal­ším doku­men­tár­ním sním­kem o jed­nom z nej­před­něj­ších mužů same­to­vé revo­lu­ce. Pokud jste si povšimli podob­nos­ti v názvech s doku­men­tem před­cho­zím „Občan Havel“, tak jde pou­ze o náhod­nou sho­du, kte­rá nepřed­ur­ču­je návaz­nost, nýbrž napros­to jiný úhel pohle­du na život naše­ho tzv. spa­si­te­le.
 

Dokument Občan Havel při­ku­lu­je, totiž spa­dá do ože­ha­vé doby sedm­de­sá­tých let. Do doby, kte­rá vytvá­ří roz­po­ru­pl­nou půdu plnou kon­tro­verz­ních poci­tů. Někdo na tota­lit­ní režim vzpo­mí­ná se slzou v oku a dal by nevím co za to, aby se vše vrá­ti­lo do původ­ních kole­jí. Zaplať pánbůh, že je to pou­há sci-fi, jenž bude snad už navždy uza­vře­na v truhle kde­si na dně oce­á­nů. Ale k věci.

Václav, jako zaslou­ži­lí disi­dent, sice měl pří­sun peněz z podí­lu hra­ní diva­del­ních her ze zahra­ni­čí, ale to za býva­lé­ho reži­mu, jak si mno­zí z vás vzpo­me­nou, neby­lo úpl­ně v pořád­ku, jeli­kož občan bez zaměst­ná­ní si zahrá­vá s brz­kým věze­ním. Jenže kdo dá Václavu Havlovi v roce 1974 prá­ci? Na to si v té době trouf­nul málo­kdo, a tak mu nezbý­va­lo nic jiné­ho, než vzít jakou­ko­liv nabíd­ku, jenž se naskyt­ne, jest­li se teda vůbec něja­ká  naskyt­ne. Razítko do občan­ky mu nako­nec zajis­tí trut­nov­ský pivo­var „Krakonoš“, kde dostal ve svých osmatři­ce­ti šan­ci jako při­ku­lo­vač sudů.

Tuto prá­ci vyko­ná­val rok a dalo by se říct, že to byl ten hlav­ní hna­cí motor k vytvo­ře­ní dnes již legen­dár­ní jed­no­ak­tov­ky “ Audience“ V této nechtě­né prá­ci nale­zl dosta­teč­ný poten­ci­ál a sílu k sepsá­ní hry, kte­rou popr­vé zkou­še­ly Jan Hartl, reži­sér Luboš Pistorius a Pavel Landovský. A prá­vě o tom je Novákův doku­ment. O „Audienci“ a veš­ke­rém poza­dí, jenž ved­lo k sepsá­ní hry. 70 minu­to­vý sní­mek vás sezná­mí s býva­lý­mi spo­lu­pra­cov­ní­ky a nad­ří­ze­ný­mi pivo­va­ru Krakonoš pomo­cí roz­ho­vo­rů, jenž s nimi Novákovi udě­la­li a tím se sna­ži­li pood­ha­lit zají­ma­vé momen­ty, ke kte­rým bychom se jinak nemě­li mož­nost dostat.

Jestli se jim to poda­ři­lo to je věc dru­há. Rozhovory a postup­né objas­ňo­vá­ní taměj­ší pro­ble­ma­ti­ky se pro­lí­ná s dobo­vý­mi foto­gra­fie­mi a sta­rý­mi zná­mý­mi zněl­ky. Jde o pamět­nic­ké vzpo­mí­ná­ní něko­li­ka osob nad tím, jak to ten­krát vše vypa­da­lo v záku­li­sí trut­nov­ské­ho pivo­va­ru. Dokument ovšem postrá­dá co by správ­ný doku­ment měl mít. A to infor­ma­tiv­ní pod­text, kte­rý tomu­to sním­ku chy­bí. Prakticky se až na pár malič­kos­tí se nedo­zví­me zho­la nic. Postrádám smys­lu­pl­ný celek celé­ho pří­bě­hu a při­jde mi, že je vše tak nějak s mon­to­va­né a na sebe nese­dí­cí. Z mého hle­dis­ka se ten­to doku­ment sta­ne men­ši­no­vou zále­ži­tos­tí pro pár jedin­ců, kte­ří mají Havla ve vel­ké obli­bě a rádi zavzpo­mí­na­jí na jeho neleh­ký život. Pro mlad­ší gene­ra­ci se ten­to doku­ment sta­ne nic neří­ka­jí­cí zále­ži­tos­tí s neu­stá­lým polo­vi­ča­tým řeč­ně­ním bez pořád­ných fak­tů. 
 

Dokument, jenž vám toho moc nepo­ví, chy­bí u něho logic­ká návaz­nost jed­not­li­vých scén a cel­ko­vě půso­bí pro­ta­ho­va­ným dojmem ačko­li má pou­ho pou­hých 70min.

Naše hod­no­ce­ní: 

6

Vložil Patrik Chlumecky, 13. Květen 2009 - 20:18

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře