Rozhovor s režisérem Janem Hřebejkem

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Co vás na scé­ná­ři k fil­mu Učitelka, kte­rý svou atmo­sfé­rou, ztvár­ně­ním a téma­tem tro­chu odka­zu­je k vaše­mu fil­mu Musíme si pomá­hat, zau­ja­lo nato­lik, že jste se jej roz­ho­dl nato­čit?

Ten pří­běh znám zhru­ba z té doby, pro­to­že začát­kem osm­de­sá­tých let mi ho Petr Jarchovský vyprá­věl jako svo­ji cel­kem nedáv­nou pří­ho­du… Je to zkrát­ka naše téma: strach, opor­tu­nis­mus, lid­ská důstoj­nost a podob­ně.

Od téma­tu part­ner­ských vzta­hů jste se ten­to­krát pře­su­nul k šir­ší­mu téma­tu síly a kva­li­ty lid­ské­ho cha­rak­te­ru. Myslíte si, že prá­vě to v sou­čas­nos­ti lidi zají­má?

Nás to zají­má! Kdyby nám to nepři­šlo mimo­řád­ně zají­ma­vé, tak se do toho nepouš­tí­me. On je to  půso­bi­vý film. Když ho pro­mí­tá­me náhod­né­mu pub­li­ku, půso­bí na něj veli­ce emo­tiv­ně, vra­cí se k němu i něko­lik dní. Není to pri­már­ně poli­tic­ký film, ale je tro­chu obtíž­né se tako­vé nálep­ce vyhnout. Říkáme mu „Pupendo s pří­bě­hem“.

Atmosféra fil­mu je rela­tiv­ně komor­ní. Byl to záměr?

Ano, chtě­li jsme, aby to bylo co nej­se­vře­něj­ší. Chtěli jsme, aby sty­li­za­ce byla co nej­při­ro­ze­něj­ší, nej­čist­ší.

Inspiroval jste se při zpra­co­vá­ní toho­to téma­tu něja­ký­mi kon­krét­ní­mi sním­ky?

Ne, ale když to něko­mu malin­ko při­po­me­ne Mezi zdmi nebo Dvanáct rozhně­va­ných mužů, tak bude­me pocho­pi­tel­ně rádi.

Jak moc byl důle­ži­tý cas­ting dět­ských her­ců, jak se vám poda­ři­lo najít tak výraz­né a při­tom auten­tic­ké před­sta­vi­te­le dět­ských rolí?

To je u tako­vé­ho pří­bě­hu samo­zřej­mě klí­čo­vá věc, hlav­ně pro jeho emo­ci­o­nál­ní úči­nek. Můj dík pat­ří hlav­ně Ingrid Hodálové, kte­rá děla­la cas­ting a her­ce – včet­ně dětí – mi dopo­ru­či­la.

Jak jste vlast­ně našel a hle­dal před­sta­vi­tel­ku uči­tel­ky?

Kameraman Martin Žiaran měl jas­no dáv­no před­tím, než jsme Zuzanu Mauréry obsa­di­li. Byla to správ­ná intu­i­ce.

Je náho­da, že herec, kte­rý hra­je Káju, je vnuk Mariána Labudy, nebo jste na něj dosta­li něja­ký tip?

Radim Labuda je jako dět­ský herec prý už doce­la zná­mý. Není to jeho prv­ní role. Jeho děde­ček je legen­da, tatí­nek je výraz­nou osob­nos­tí dneš­ní Astorky. S obě­ma jsem se sice potkal, obdi­vu­ji je jako her­ce, ale pra­cov­ně jsme se potka­li jen s Radimem.

 Máte vy osob­ně zku­še­nost s obdob­ným jed­ná­ním typu mani­pu­la­ce nebo zastra­šo­vá­ní? Čerpal jste při této prá­ci z něja­ké­ho vlast­ní­ho pro­žit­ku?

Nejen za komu­nis­tů, ale podob­ná morál­ní dile­ma­ta, mani­pu­la­ce, pochyb­nos­ti, řeší­me kaž­dý dnes a den­ně. Na to téma vznik­lo něko­lik čes­ko­slo­ven­ských fil­mů, tře­ba Obchod na kor­ze, Kachyňovy nebo Svobodovy fil­my z osm­de­sá­tých let. Najbrtův Protektor a dal­ší…

Konzultovali jste něja­ká téma­ta, jako je tře­ba šika­na uči­te­lů vůči žákům, i s něja­ký­mi psy­cho­lo­gy apod.? Co je ústřed­ním téma­tem Učitelky?
Tématem Učitelky není šika­na uči­te­le smě­rem k žákům! Dnes jsou aktu­ál­ní dokon­ce opač­né pří­pa­dy. Tématem je strach jako zkouš­ka cha­rak­te­ru. A jako nebyl téma­tem Musíme si pomá­hat holo­caust nebo nacis­mus, tak tady nehra­je­me o komu­nis­mu a šika­ně žáků uči­te­li.

Myslíte si, že se podob­né pří­běhy na ško­lách dějí i dnes, kdy uči­te­lé para­dox­ně spí­še ztrá­ce­jí při­ro­ze­ný respekt a čas­to se stá­va­jí obě­tí šika­ny ze stra­ny dětí, či dokon­ce rodi­čů?

Ano, všech­no se opa­ku­je, vra­cí. Každý dospě­lý, a vět­ši­na dětí, zažil situ­a­ci, kdy cítil, že to, co je zrov­na momen­tál­ně výhod­né, je záro­veň nespráv­né. A nao­pak, že zacho­vat se pod­le svě­do­mí ane­bo jen dob­ré­ho vycho­vá­ní může být nebez­peč­né ane­bo jen kraj­ně nevý­hod­né.

 Příběh je vel­mi nad­ča­so­vý, pro­to­že se dá v dneš­ní době apli­ko­vat na řadu nej­růz­něj­ších pro­stře­dí. Přijde vám osob­ně spo­leč­nost zko­rum­po­va­tel­ná více než napří­klad za soci­a­lis­mu?

Lidská pova­ha se nemě­ní. Tehdy to bylo mož­ná fatál­něj­ší. O to je tako­vý pří­běh aktu­ál­něj­ší, že dneska řadu podob­ných situ­a­cí zaží­vá­me skry­tě­ji.

Do fil­mu jste obsa­dil na plát­ně poměr­ně neo­kou­ka­né tvá­ře, což se dá vní­mat jako záměr­né zpes­t­ře­ní. Byl to záměr?

Bylo to tím, že jsme se roz­hod­li točit na Slovensku. Pro mě to samo­zřej­mě zna­me­na­lo osvě­že­ní v tom, že za těmi pro­ta­go­nis­ty nemám žád­né jejich jiné role, spo­le­čen­ské role apod. Akorát s Csongorem Kassaiem jsem točil Musíme si pomá­hat, to byl ješ­tě na ško­le. Na začát­ku natá­če­ní jsme si říka­li, že by neby­lo špat­né, kdy­by se nám to poved­lo jako posled­ně…:-)

Čím je pod­le vás ten­to film ve vaší tvor­bě spe­ci­fic­ký?
Že je ve slo­ven­šti­ně!

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře