Film CINEMATERAPIE vznikl v čase všeobecného odcizení, kdy řada jedinců cítí naléhavou potřebu otevřít své nitro třeba i neznámému člověku a vyslovit to, co se dere ven. Mnoha lidem se dnes totiž možnosti „mluvit a vymluvit se” zoufale nedostává, jakkoliv jde o jednu z nejzákladnějších potřeb člověka.

Tvůrci snímku zvolili kombinovanou metodu natáčení. Dokumentárně zaznamenané výpovědi protknuli dotáčenými hranými sekvenci, na nichž protagonisté spolupracovali jako při rekonstrukci svých vzpomínek. Natáčení se tak přiblížilo terapeutickému modelu, kdy je člověku dán prostor k vyprávění a tím znovuprožití situací, které zásadním způsobem ovlivnili jeho život. Jakmile je lidem dána možnost volně a nezávazně mluvit o svých životech, dochází nejen k úlevě, ale mnozí konečně pochopí smysl některých událostí, vyrovnají se s nimi, a nebo je dokonce překonají.

Komentáře

koment...