Halina Pawlowská (scénář filmu) - Zoufalé ženy dělají zoufalé věci

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Představitelka Olgy má mít, dle vašich slov, smy­sl pro humor a oči, kte­ré berou za srd­ce. Bylo nároč­né najít hereč­ku, kte­rá by tato kri­té­ria spl­ňo­va­la?

Ano, bylo. Měli jsme oprav­du vel­ké náro­ky. Smysl pro humor, sexap­peal, vyni­ka­jí­cí herec­ké schop­nos­ti a dojem­nost a taky odpo­ví­da­jí­cí věk. Lépe řeče­no, muse­li jsme najít hereč­ku, kte­rá zahra­je to, že je jí osm­náct, i to, že je jí sko­ro čty­ři­cet.

Snímek Zoufalé ženy děla­jí zou­fa­lé věci vychá­zí z vašich dvou knih Zoufalé ženy děla­jí zou­fa­lé věci a Zase zou­fa­lé ženy děla­jí zou­fa­lé věci. Bylo pro vás výho­dou psát scé­nář na zákla­dě vašich děl, nebo jste nao­pak nes­la s těž­kým srd­cem změ­ny, kte­rý­mi muse­li kniž­ní hrdi­no­vé při pře­ro­du do fil­mo­vé podo­by pro­jít?

Bylo to tro­chu jinak.  Napsala jsem kdy­si kni­hu Zoufalé ženy děla­jí zou­fa­lé věci, o tu měli už dáv­no zájem fil­mo­ví pro­du­cen­ti. Teď v sou­čas­nos­ti jsem se roz­hod­la napsat jiný pří­běh s podob­nou hrdin­kou, a prá­vě pod­le kníž­ky Zase zou­fa­lé ženy děla­jí zou­fa­lé věci vzni­kl film.  Jenže kdy­by v názvu nesl slo­vo ZASE bylo by to zavá­dě­jí­cí, pro­to­že film Zoufalé ženy děla­jí zou­fa­lé věci nikdy nato­čen nebyl. V tom je ten roz­díl.  Jsem vystu­do­va­ná sce­nárist­ka, učím sce­náris­ti­ku. Vím, že scé­nář je úpl­ně jiná dis­ci­plí­na než kni­ha. Změny mi neva­dí.

Zoufalé ženy děla­jí zou­fa­lé věci byl váš kniž­ní debut. Kde jste při psa­ní čer­pa­la inspi­ra­ci?

Inspiraci čer­pám vždyc­ky v sobě. Ve svých poci­tech, ve svých vzpo­mín­kách, ve své fan­ta­zii. Je omyl se domní­vat,  že poslou­chám kama­rád­ky a pak přes­ně otis­ku­ji jejich zpo­vě­di do svých knih. Ne. Vůbec. Já vytvá­řím své lite­rár­ní kama­rád­ky bez sou­vis­los­ti s rea­li­tou. Stává se ale čas­to, a to jsem ráda, a je to znám­kou toho, že se mi to poved­lo, že si někte­ré ženy řek­nou: „Jé, ta Halina má stej­né kámoš­ky jako já!“

S reži­sé­rem Filipem Renčem jste spo­lu­pra­co­va­la popr­vé. Vycházeli jste si vzá­jem­ně vstříc?

Nemohu si na spo­lu­prá­ci s Filipem stě­žo­vat. Myslím si, že jsme se vzá­jem­ně respek­to­va­li. Oba jsme byli věc­ní. Je tře­ba tohle a tohle a tohle… Náš pří­stup byl doce­la, aspoň si mys­lím, kon­struk­tiv­ní.

Představovala jste si během prá­ce na scé­ná­ři, kte­ří her­ci by jed­not­li­vé role měli ztvár­nit?

Ani ne. Většinou si před­sta­vu­ji, jak by ten člo­věk měl jed­nat, píšu ho pod­le svých před­stav, pak hle­dám něko­ho, kdo by před­sta­vě odpo­ví­dal.

V kni­ze Zoufalé ženy děla­jí zou­fa­lé věci se část děje ode­hrá­vá v OD Kotva. Probíhalo i natá­če­ní v tom­to iko­nic­kém praž­ském obchod­ním domě, nebo byl fil­mo­vý pří­běh zasa­zen do jiných pro­stor?

Točili jsme v Kladně, ne v Praze.

Zahrála jste si také ve fil­mu?

Hraju tam. I když jsem tak „veli­ká“ malin­kou roli zbo­hat­lic­ké Rusky, kte­rá tou­ží po ide­ál­ní pod­prsen­ce a tero­ri­zu­je své­ho man­že­la.

Ve fil­mu i v kni­ze se dvě posta­vy jme­nu­jí Ondra, a to man­žel Olgy a pra­se rodi­ny Halíkových, což ústí v řadu vtip­ných situ­a­cí. Zakládají se tyto momen­ty na reál­ných zákla­dech?

Vůbec ne. Ale mít selát­ko Ondru by se mi moc líbi­lo. A já nejím vep­řo­vé!

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře