Želary - Tak po devíti letech se Ondřej Trojan vrátil k natáčení filmu.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Před deví­ti lety nato­čil film „Historky u krbu“ a před 12 lety šel do kin jeho režij­ní debut - Pějme píseň dohola.A zno­va se nám vra­cí jako reži­sér, ne jako jenom pro­du­cent.   Vrátil se se vší slá­vou. S nej­lep­ší­ma čes­ký­ma her­ce­ma a s nut­nou dáv­kou drzos­ti nato­čil zají­ma­vý film, snad i komor­ní psy­cho­lo­gic­ké dra­ma, jak vnad­né děv­če z měs­ta uteklo a bylo šťast­né na zapad­lé ves­nič­ce. A to se taky poda­ři­lo
Film Želary vyprá­ví o tom jak sleč­na Eliška (Aňa Geislerová) v době pro­tek­to­rá­tu slou­ží pro­ti­ně­mec­kým lidem - pro­ti­ně­mec­ké­mu odbo­ji. Spolupracuje s Richardem (Ivan Trojan) ano je to jeho milen­ka a s dok­to­rem Chládkem. Eliška je také nedo­stu­do­va­ná lékař­ka, a tak dou­fá, že se ní někdy sta­ne
Všechno začí­ná tím, že do nemoc­ni­ce dove­zou dost zra­ně­né­ho muže - ven­ko­va­na z pohra­nič­ních hor, a Eliška je nuce­na mu daro­vat svou krev. Krev sice dá, ale pro­ti­ně­mec­ká čin­nost Elišky, Richarda a Chládka je při dal­ší akci odha­le­na, a tak Eliška musí prch­nout, a jedi­nou mož­nou ces­tou, jak zmi­zet všem, co jí pro­ná­sle­du­jí je útěk do pohra­ni­čí s jejím paci­en­tem. Útěk se poda­ří, ale je nuce­na změ­nit svou totož­nost a kvů­li tomu, aby ji pohra­nič­ní ves­ni­ce při­ja­la je okol­nost­mi donu­ce­na vzít si své­ho paci­en­ta, kte­rý už není nejmlad­ší, ale je to chla­pák, jak se pat­ří. Ale to už bych napsal o tom fil­mu moc, tak se neh­te pře­kva­pit, co ve fil­mu je i není.
   Scénář napsal Petr Jarchovský (pod­le nove­ly “Jozova Hanule” Květy Legátové) pří­mo pro Ondřeje Trojana, sice něko­lik let trva­lo, než se scé­nář rea­li­zo­val, ale dílo bylo doko­ná­no. Film je to dost cit­li­vý, dost ceně­ný a dost pří­jem­ný. Hlavně je vidět, že je to dob­rý scé­nář, hlav­ně po pří­bě­ho­vé strán­ce. Ale jedi­né, co mi tak tro­cha vadi­lo, byly vyšrou­bo­va­né dia­lo­gy, kte­ré jak­si vyční­va­li z kon­tex­tu fil­mu. Hlavně na začát­ku, kdy jsme se sezna­mo­va­li s Eliškou a zjiš­ťo­va­li, z jakých důvo­dů, vlast­ně muse­la uté­ci
Scénář je sice dost dob­rý, ale má taky své meze­ry, nevím něko­lik spo­ji­tos­tí, kte­ré by nám moh­li umož­nit se dozvě­dět, proč a jak jaká posta­va ve fil­mu se tak cho­vá. Hlavně z jakých důvo­dů tře­ba uči­tel nesná­ší jed­no­ho své­ho žáka, proč vlast­ně se Eliška zami­lo­va­la do Jozy, a proč vlast­ně celý svůj útěk muse­la uči­nit
Ale to jsou jenom cha­bé meze­ry ve scé­ná­ři, a tak musím říct, film Želary je jeden z nej­lep­ších fil­mů letoš­ní­ho roku.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře