Il Boemo - Vojtěch Dyk jako Josef Mysliveček

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Český skla­da­tel Josef Mysliveček nemá za sebou kari­é­ru zázrač­né­ho uměl­ce jako  W.A.Mozart, ale jeho dílo ani život není u nás pří­liš zná­mý. To všech­no se sna­ží napra­vit reži­sér Petr Václav, kte­rý se roz­ho­dl o Myslivečkovi nato­čit film. Zaujal ho pří­běh syna praž­ské­ho mly­ná­ře, kte­rý se vydal za svým snem do Itálie a doká­zal se pro­sa­dit a dosáh­nout hvězd­né kari­é­ry. Mysliveček musel mít talent, zdra­vou cti­žá­dosti­vost i jis­tou míru štěs­tí, bez nichž by se mu jen těž­ko poda­ři­lo pro­sa­dit v umě­lec­kém svě­tě ital­ské ope­ry. Intriky, vzta­hy s vliv­ný­mi lid­mi i styl živo­ta se nej­spíš hod­ně odli­šo­val od rela­tiv­ně poklid­né­ho spo­le­čen­ské­ho dění v Praze. Václav při pří­pra­vě fil­mu hle­dal v archi­vech a sna­žil se o živo­tě Myslivečka i oper­ní his­to­rii nalézt co nej­ví­ce infor­ma­cí, ale scé­nář pro film potře­bo­val i nos­ný pří­běh. Ten začí­ná pří­jez­dem Myslivečka do Benátek v roce 1763, kdy jako začí­na­jí­cí skla­da­tel dou­fá, že se mu poda­ří nějak pro­sa­dit. Je mla­dý a nebrá­ní se vzta­hům s žena­mi. Zatímco jed­na si pro něho sáh­ne na život, jiná ho vta­hu­je do pochyb­né spo­leč­nos­ti, kde se však obje­vu­jí i vliv­ní lidé z umě­lec­ké­ho svě­ta. Mysliveček vyu­ží­vá nabíd­nu­té pří­le­ži­tos­ti a sou­čas­ně sklá­dá. Již tři roky po pří­jez­du do Itálie má pre­mi­é­ru jeho prv­ní ope­ra Semiramis a je to úspěch. Další ope­ru již sklá­dá pro sopra­nist­ku Caterinu Gabrielli, kte­rá byla vel­mi uzná­va­ná a slav­ná. Mysliveček nava­zu­je zná­mos­ti nejen s lid­mi z umě­lec­ké bran­že, ale také s těmi, kdo se na ope­ru cho­dí dívat a mohou mít vliv na dal­ší zakáz­ku. Je to vel­mi pes­t­rá spo­leč­nost, kte­rá má růz­né zvy­ky a způ­so­by jed­ná­ní. Pro mla­dé­ho skla­da­te­le je to obdo­bí úspě­chů, kte­ré mu nebrá­ní uží­vat si živo­ta. To se mu ale sta­ne osud­ným a ve svých 43 letech umí­rá.

Režisér vyu­žil v pří­bě­hu zná­mé his­to­ric­ké úda­je, ale moti­va­ce jed­ná­ní, pova­ho­vé vlast­nos­ti i osu­dy postav jsou fik­tiv­ní. Ve fil­mo­vém pří­bě­hu se také sna­žil zachy­tit spo­le­čen­skou atmo­sfé­ru, kde se Mysliveček pohy­bo­val a pone­chal vel­ký pro­stor pro ukáz­ky z nej­zná­měj­ších oper­ních děl. Na hudeb­ní slož­ce fil­mu měl urču­jí­cí vliv diri­gent a zakla­da­tel špič­ko­vé­ho barok­ní­ho orchest­ru Collegium 1704 Václav Luks. O doko­na­lé a auten­tic­ké pro­ve­de­ní Myslivečkových oper­ních árií se ve fil­mu zaslou­ži­li před­ní svě­to­ví oper­ní sólis­té, jako napří­klad Philippe Jaroussky, Simona Šaturová, Raffaella Milanesi, Emőke Baráth či Krystian Adam. Hudba ve fil­mu výraz­ně domi­nu­je a pod­tr­hu­je atmo­sfé­ru pří­bě­hu. Podařilo se také pro natá­če­ní nalézt výbor­né loka­ce a vel­mi dob­ře jsou zachy­ce­ny drob­né reá­lie teh­dej­ší­ho svě­ta, až už to jsou kos­týmy, mas­ky či rekvi­zi­ty.

Líbily se mi scé­ny v diva­dlech i deka­dent­ní benát­ské pro­stře­dí. Pro vět­ší spád fil­mu bych ože­le­la někte­ré scé­ny věno­va­né pla­to­nic­ké lás­ce Anně Fracassati. Chápu, že infor­ma­cí o živo­tě skla­da­te­le neby­lo mno­ho a to kom­pli­ko­va­lo vyjá­d­řit pova­ho­vé vlast­nos­ti skla­da­te­le, ale přes veš­ke­rou sna­hu auto­ra postrá­dá posta­va vývoj a pro Vojtěcha Dyka, kte­rý ztvár­ňu­je Myslivečka, bylo asi dost nesnad­né. Nejen ve scé­nách, kdy v osa­mo­ce­ní sklá­dá, je posta­va čas­to bez ener­gie a sebe­vě­do­mí. To má smy­sl zpo­čát­ku poby­tu v Itálii, ale postup­ně musel nabý­vat sebe­vě­do­mí a také musel mít cha­risma, kte­ré půso­bi­lo na ženy. Jen v dra­ma­tic­kých scé­nách s hereč­kou Barbarou Tonchi, kte­rá hra­je zpě­vač­ku Gabrielli, půso­bí Dyk  ener­gic­ky a výraz­ně. Nedokážu posou­dit, proč ve scé­nách, kdy posta­va skla­da­te­le zaží­vá úspě­chy, půso­bí utlu­me­ně a nejis­tě. K hereč­kám důle­ži­tých žen­ských postav byl scé­nář pří­vě­ti­věj­ší a ty svou pří­le­ži­tost se zvi­di­tel­nit dob­ře vyu­ži­ly.

Hudební kva­li­tu fil­mu si netrou­fám posu­zo­vat, ale byla jsem pří­jem­ně pře­kva­pe­na. Nechtěla bych srov­ná­vat film Il Boemo s Formavovým Amádeem, i když se to nabí­zí a děj se ode­hrá­vá ve stej­né době. Oba fil­my vyu­ží­va­jí zachy­ce­ní dobo­vé atmo­sfé­ry, dobo­vých reá­lií i scé­nu, kde se pro­sa­zu­je geni­ál­ní Mozart. Jde však o jiné pří­běhy. Oceňuji prá­ci tvůr­ců pře­de­vším pro­to, že se jim poda­ři­lo zpro­střed­ko­vat tvor­bu a dílo skla­da­te­le, kte­rý není u nás pří­liš zná­mý.

Hodnotím: 70 %

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře