Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > Proč jsem nesnědl svého taťku - INTERVIEW s Mélissou Theuriau, která ztvárnila LUCY

Proč jsem nesnědl svého taťku - INTERVIEW s Mélissou Theuriau, která ztvárnila LUCY

Melissa
Melissa
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Jaký je pod­le vás nej­vět­ší roz­díl mezi kni­hou Roye Lewise a Jamelovou adap­ta­cí?

Zdá se mi, že Jamel tro­chu trans­for­mo­val Roy Lewisovu pesi­mis­tic­kou vizi. To, co chtěl vyjá­d­řit jeho vlast­ním způ­so­bem skr­ze smích je, že z toho vše­cho cha­o­su vychá­zí nadě­je, že zavr­že­ní může při­nést zví­da­vost a tou­hu. Každý může najít své mís­to v živo­tě. A to je posel­ství, kte­ré dává smy­sl.

Ve fran­couz­šti­ně se název pře­klá­dá jako: „Proč jsem nesně­dl své­ho tať­ku,“ úpl­ně nao­pak opro­ti Lewisově kni­ze „Jak jsem sně­dl své­ho tať­ku“. Je to posel­ství samo o sobě?

Miluju ten název. Vyjadřuje odmít­nu­tí pros­tě při­jmout všech­no, posluš­ně jako ovce. „Já nesním své­ho otce.“ To vyja­dřu­je vůli jít pro­ti zave­de­né­mu pořád­ku, vůli se posta­vit, najít jinou ces­tu jak jít vpřed, jak být šťast­něj­ší, svo­bod­něj­ší a respek­to­vat více toho dru­hé­ho.

Proč jste sou­hla­si­la hrát roli Lucy, jež je pro Edwarda obje­vem (zje­ve­ním), kte­rý v oka­mži­ku, co ji spat­ří, obje­ví lás­ku, což je jen tak mimo­cho­dem krás­ná pocta vaše­mu man­žel­ství?

Každopádně bylo co točit. Tenhle pro­jekt se vkra­dl do naší domác­nos­ti už před lety. Měli jsme kvů­li němu hod­ně výměn názo­rů. Znala jsem Lucy oprav­du dob­ře z Jamelových nácvi­ků role Edwarda. Ale ani já ani on jsme nepřed­po­klá­da­li, že bych moh­la roli hrát. Pak začal cas­ting na roli Lucy a já jsem byla zvě­da­vá, kdo ji bude hrát. A tepr­ve po tom, co jí nemoh­li nalézt, jsem se vyno­ři­la já. Jednou, když jsme zkou­še­li, před­vá­dě­li naše simi­an­ské role, Jamel zko­pr­něl a řekl „Ty seš Lucy!“ Zasmáli jsme se tomu, ale potom jsem se to koneč­ně odvá­ži­la vyzkou­šet. Byla jsem stá­le „zaká­za­nou zónou“, byla jsem ješ­tě těhot­ná, ale to neva­di­lo - Lucy byla skvě­lá role. Šla jsem na kon­kurz s tím, že to ale­spoň zku­sím.

Měla tou­ha hrát původ v pří­pra­vě na ten­to film, nebo to bylo ješ­tě před tím?

Přání hrát, zvláš­tě v diva­dle, bylo mou tou­hou už když jsem stu­do­va­la žur­na­lis­ti­ku v Echirolles. Měli jsme fan­tas­tic­ké­ho uči­te­le jmé­nem André Targe, dra­ma­tur­ga a fil­ma­ře, a já jsem milo­va­la jeho semi­ná­ře. Byla jsem jed­nou z méně pozor­ných stu­den­tů, kte­ré si pra­vi­del­ně vybí­ral. Jednou, abych si ho zís­ka­la, jsem inter­pre­to­va­la text před celou tří­dou. Uměl mě povzbu­dit a dodat sebe­dů­vě­ru. Tlačil mě, abych se dala na herec­tví. Ta chví­le, to mi bylo 22 let, mě nikdy nepře­sta­la pro­ná­sle­do­vat. Touha zůsta­la a nyní se zase vrá­ti­la zpět.

Díky tech­ni­ce sní­má­ní pohy­bu to nejste pří­mo vy, koho vidí­me na plát­ně. Přispělo to také k vaše­mu roz­hod­nu­tí?

Pomohlo mi to k roz­hod­nu­tí, ano. A úpl­ně to odstra­ni­lo moje zábra­ny. Neměla jsem kolem sebe žád­né ruši­vé ele­men­ty, nebyl důvod se pro­hlí­žet a začít pochy­bo­vat. Všichni jsme měli na sobě svůj lyc­ro­vý oblek a byli jsme na tom stej­ně. Jediná věc, kte­rá se počí­ta­la, byla ener­gie a zapá­le­ní a také Jamelův smy­sl pro detail. Byl scho­pen nás nechat opa­ko­vat jed­nu scé­nu stá­le doko­la, tře­ba do dvou do rána, tak dlou­ho, dokud tam byl jedi­ný pohyb nebo jeden výraz, kte­rý neko­re­spon­do­val s jeho před­sta­va­mi. Každá část naše­ho těla se muse­la hýbat jako opi­ce – dokon­ce i sebe­men­ší výjim­ka byla vidi­tel­ná.

Jaké bylo ome­ze­ní herec­kých výko­nů díky sní­má­ní pohy­bu?

Začali jsme na jaře, když bylo oprav­du krás­né poča­sí, ale muse­li jsme celé dny trá­vit zavře­ní v obrov­ské hale. Bylo vedro, ale my jsme byli zaba­le­ní v oble­cích. Každé ráno trva­lo čty­ři­cet minut, než jsme nasta­vi­li bate­rie sní­ma­čů po celém těle na všech oble­cích a tvá­řích. Nejmenší pohyb před začát­kem scé­ny a všech­ny zapnu­té kame­ry zača­ly hlá­sit chy­bu, tak­že prá­ce tři­ce­ti lidí byla v pod­sta­tě k niče­mu. Jednou z nevý­hod tech­no­lo­gie je, že se nesmí­te vůbec dotknout vaše­ho part­ne­ra, pro­to­že kaž­dý kon­takt zna­me­nal prů­švih. Dost kom­pli­ko­va­né, když hra­je­te napří­klad zápas nebo dokon­ce milost­né scé­ny. Musíte ude­řit toho dru­hé­ho, aniž bys­te se ho jen let­mo dotkl. Musíte se chou­lit něko­mu v náru­čí, ale nesmí­te se ho sku­teč­ně dotý­kat. Pamatuju si, že mi Jamel na kon­ci natá­če­ní řekl, „Po tomhle můžeš hrát coko­liv.“

On ale také říká, že tech­no­lo­gie her­ce osvo­bo­zu­je. Měla jste taky ten pocit?

Nemám mož­nost srov­ná­ní s jiný­mi dru­hy natá­če­ní. Co jsem oce­ni­la, byla dél­ka zábě­rů. Když natá­čí­te deset až pat­náct minut bez stři­hu, při­pa­dá mi to, že máte dost času zapo­me­nout na sebe. Po pat­nác­ti minu­tách vzte­ku nebo pro­ná­sle­do­vá­ní zahra­ných na 120% jsem už neby­la Mélissa. Stala jsem se Lucy.

Připravovala jste se na roli nějak fyzic­ky?

Těsně před začát­kem natá­če­ní jsem poro­di­la, tak­že jsem se muse­la dostat do for­my vel­mi rych­le. Hodně jsem běha­la a posi­lo­va­la v tělo­cvič­ně. Trénovala jsem dva­krát týd­ně jako všich­ni s Cyrilem Casmezem opi­čí pohy­by, způ­sob chůze nebo pohy­by ramen a hla­vy, kte­ré jsou od našich vel­mi odliš­né. Natáčení bylo oprav­do­vým fyzic­kým cvi­če­ním. Klečením nebo během na všech čtyřech tako­vou dlou­hou dobu jsme všich­ni ve vět­ší nebo men­ší míře trpě­li. Ale to dob­ro­druž­ství, ta kolek­tiv­ní ener­gie, všech­no to dob­ro, kte­ré jsme spo­lu sdí­le­li, to nám vyna­hra­di­lo všech­nu tu bolest.

Které momen­ty pro vás byly nej­těž­ší?

Když jsem vidě­la Jamela pochy­bo­vat v prů­bě­hu psa­ní nebo pří­pra­vy. A pak jsem měla pár momen­tů, kdy jsem pochy­bo­va­la sama o sobě. Neudělali chy­bu, když si mě vybra­li? Zvládnu to? Budu schop­ná hrát intim­ní scé­ny před celým štá­bem? Naštěstí jsme zača­li natá­če­ní s těmi nej­těž­ší­mi scé­na­mi s Edwardem a strach mě rych­le pře­šel.

Je to váš hlas s tím atrak­tiv­ním bra­zil­ským akcen­tem, kte­rý ve fil­mu sly­ší­me?

Jamel mi ve sku­teč­nos­ti roli ztí­žil tím, že po mě chtěl ješ­tě pří­zvuk, kte­rý není pří­mo iden­ti­fi­ko­va­tel­ný, něco mezi rumun­šti­nou a bra­zil­šti­nou (por­tu­gal­šti­nou). Museli jsme dodr­žet to, že Lucy je odkud­si z dale­ka, že ztra­ti­la celou svou rodi­nu, a že jsou urči­té věci, kte­rým nero­zu­mí.

Jako zasvě­ce­ný člo­věk a jako hereč­ka, jak bys­te defi­no­va­la posel­ství, kte­ré chtěl Jamel vyjá­d­řit?

Že nee­xis­tu­je na jed­né stra­ně jenom dob­ro a na dru­hé zlo. Nikdo z nás se nena­ro­dí s geny kri­mi­nál­ní­ka, násil­nic­kou pova­hou nebo zlos­tí. To potom zís­ká­me. A nej­víc asi to, že Jamel chtěl skr­ze Edwarda sdě­lit svě­tu, že je lep­ší zís­kat sílu z odmít­nu­tí. A pak je tu ješ­tě tou­ha sdí­let, sjed­no­tit se, být spo­lu. Možná je to čás­teč­ně uto­pie, kte­rá čas­to nevy­chá­zí z reál­né­ho živo­ta, ale může nám uká­zat směr. To je to, co chtěl pře­dat dětem, tee­nage­rům, kaž­dé­mu, kdo se při­jde na film podí­vat.

Co jste si z této zku­še­nos­ti odnes­la? Jaké jsou vaše nej­hez­čí vzpo­mín­ky?

Kromě pros­tě kon­ce toh­to dlou­hé­ho pro­jek­tu, asi setká­ní se s lid­mi s mno­ha roz­díl­ný­mi život­ní­mi cesta­mi – kaska­dé­ry, taneč­ní­ky, tech­ni­ky, her­ci. V tom je Jamelova nej­vět­ší síla, spo­jit lidi a vště­po­vat jim tu ener­gii a v pod­sta­tě jakousi nadě­ji a sebe­vě­do­mí. Měl své tem­né chvil­ky, ale nikdy jsem ho nevi­dě­la pesi­mis­tic­ké­ho. On je vtě­le­ný pozi­ti­vis­ta.

Dal vám film chuť v herec­tví pokra­čo­vat?

Tohle natá­če­ní mě doce­la vyčer­pa­lo. Měla jsem vel­ké štěs­tí chy­tit pří­le­ži­tost za pače­sy a zažít něco mož­ná jedi­neč­né­ho. Uvidíme, jest­li se někdy v budouc­nu naskyt­ne pří­le­ži­tost. Každopádně tohle byla pro mě neu­vě­ři­tel­ná zku­še­nost.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup

Části seriálu:  Proč jsem nesnědl svého taťku


Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Gotham - Duchové22. ledna 2017 Gotham - Duchové Poměrně slušnej díl, ten "duch" mě fakt hrozně bavil, s Riddlera mam čím dál tím víc v oblibě. Robin Taylor jako Penguin je fantastic as ever, a hrozně se mi líbil ten Harveyho westernovej […] Posted in Krátké recenze
  • Světlo ženy1. září 2019 Světlo ženy Světlo ženy je obdivuhodná kniha, která mě velmi dojala pro své nadčasové myšlenky, ale i proto, že je nejen plná všudypřítomného smutku, ale i nikdy nehynoucí naděje.  Jednoho dne se na […] Posted in Knihovnička
  • První republika24. srpna 2018 První republika Videa z novinářské konference 23. 8. […] Posted in Videa
  • Jak na sdílení účtu na Netflixu9. května 2023 Jak na sdílení účtu na Netflixu Sdílení účtu na Netflixu se stalo běžnou praxí mezi lidmi, kteří chtějí ušetřit na poplatcích za předplatné. Netflix sice oficiálně umožňuje sdílení účtu s rodinou a blízkými, ale v praxi […] Posted in Ze života
  • Robert Čapek: Moderní didaktika21. října 2015 Robert Čapek: Moderní didaktika Proč neučím, byť mě práce s dětmi baví, mám potřebné vzdělání, zakončené zkouškami na státní vysoké škole, oplývám kreativním myšlením, energií a chutí dát českému školství ze sebe to […] Posted in Recenze knih
  • Strážce (The Sentinel)14. září 2006 Strážce (The Sentinel) Je 14.září 2006 a ve vašich kinech se začíná promítat nový akční thriller- Strážce (The Sentinel). Tento 108 minutový krimi-film režírovaný Clarkem Johnsonem, rodákem z Pensylvánie, je […] Posted in Filmové recenze
  • Dědečkovy povídačky - zábavné vyprávění dědečka Zdeňka21. března 2020 Dědečkovy povídačky - zábavné vyprávění dědečka Zdeňka Hledáte krátké příběhy pro své děti? Chcete se pobavit, zažít příjemné chvíle při společném čtení s dětmi? Zuzana Pospíšilová je autorkou novinky Dědečkovy povídačky. Dozvíte se, jaké […] Posted in Recenze knih
  • Mafia II a Mafia III v Definitivní edici19. května 2020 Mafia II a Mafia III v Definitivní edici Je to týden, co vyšlo oznámení, že vyjdou remastrované a remakované verze slavných her Mafia I, Mafia II a Mafia III. Dnes je den D, který nám přinesl vydání dvou třetin kompletního […] Posted in Novinky ze světa her
  • Petra Braunová - 3333 km k Jakubovi20. září 2023 Petra Braunová - 3333 km k Jakubovi Spisovatelka, jenž napsala řadu románů jako např. Rošťák Oliver, Pozorovatelka, sérii dětských knížek o Kubovi a mnoho dalších, se při psaní knižní novinky 3333 km k Jakubovi, nenechala […] Posted in Recenze knih
  • Není slůvko jako slůvko-logopedické hrátky po děti od tří let24. února 2024 Není slůvko jako slůvko-logopedické hrátky po děti od tří let Pracujete s dětmi? Hledáte zajímavé pracovní listy nejen na logopedickou prevenci? Kateřina Slezáková je autorka příručky s názvem Není slůvko jako slůvko a věřte, že vám bude velkou […] Posted in Recenze knih

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,41640 s | počet dotazů: 256 | paměť: 72154 KB. | 24.04.2024 - 13:28:38