Normálně jiní - Tammy Robinsonová - “Moje city k ní byly jako rozbitý ohňostroj v porovnání s výbuchy barev a světel, který zažívám pokaždý, když Maddy vidím nebo když na ni myslím.” (str. 160)

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Maddy žije se svou mam­kou a autis­tic­kou sestřič­ku, kte­rá vyža­du­je její péči a navíc ješ­tě pra­cu­je ve foto­la­bu. Albert pra­cu­je s koň­mi a dělá všech­no pro­to, aby se dostal pryč z domu, od otce, kte­rý ho celý život jenom pod­ce­ňu­je. Jejich živo­ty se set­ka­jí a vzá­jem­ně si budou opo­rou. Román o lás­ce, rodi­ně a všem pěk­ném i nepěk­ném, co k živo­tu pat­ří.

Kniha Normálně jiní pro mě byla vel­kým pře­kva­pe­ním. Od kni­hy jsem měla něja­ké oče­ká­vá­ní, kvů­li její ano­ta­ci. Proto jsem se bála, že budu z kni­hy zkla­ma­ná, ale neby­la jsem. Dokonce jsem byla ješ­tě pře­kva­pe­ná. Do kni­hy jsem se oka­mži­tě dosta­la a tím pří­bě­hem jsem žila. Každou strán­ku jsem pře­čet­la s obrov­skou chu­tí a přá­la si, aby kni­ha neskon­či­la.

“Je návy­ko­vá. Nemůžu se jí naba­žit. Jestli je tohle závis­lost, tak dou­fám, že se z ní nikdy nevy­lé­čím.” (str. 178)

Velmi mile mě zau­ja­li hrdi­no­vé. Jak Maddy, tak i Albert mi při­rost­li k srd­ci, zají­ma­li mě jejich osu­dy a navíc mi při­šli uvě­ři­tel­ní. Líbilo se mi, že oba měli svo­je pro­blémy, neby­li ide­a­li­zo­va­ní a co víc, všech­no řeši­li úměr­ně své­mu věku a tomu, co v živo­tě pro­ži­li.

Jediné, co bych kni­ze vytkla, tak byl nápis na před­ní stra­ně, že je to kni­ha ve sty­lu Hvězdy nám nepřá­ly. Shodnou měli ako­rát jed­nu věc a to pro mě ješ­tě nezna­me­ná, že jde o podob­né kni­hy. Pro něko­ho, kdo by si kni­hu vzal prá­vě kvů­li tomuhle, by to moh­lo být vel­ké zkla­má­ní a kni­ha by si tím moh­la ako­rát sama uško­dit.

“Tolik lidí v mém živo­tě se to nesna­ži­lo pocho­pit a teď tu byl Albert, kte­rý mi doká­zal během pár měsí­ců doko­na­le poro­zu­mět.” (str. 223)

Bez váhá­ní bych pří­běh dopo­ru­či­la lidem, kte­ří hle­da­jí sil­ný pří­běh s netra­dič­ní­mi prv­ky. Hlavní hrdi­ny si zami­lu­je­te a konec vás tro­chu potrá­pí, dojme a pře­kva­pí. Pokud bude­te pozor­ně číst, kni­ha vám může i spous­tu pře­dat a to urči­tě za to sto­jí.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře