Česká televize uvede ke sto letům republiky dvoudílný film o Aloisi Rašínovi s Ondřejem Vetchým

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Česká tele­vi­ze nato­či­la ke sté­mu výro­čí vzni­ku Československa dvou­díl­ný film Rašín, sní­mek o kon­ci Rakousko-Uherska, vzni­ku samo­stat­né­ho stá­tu a jeho hrdi­nech Aloisi Rašínovi a Karlu Kramářovi, kte­ří neprá­vem zůsta­li ve stí­nu Masaryka a Beneše. Ve fil­mu reži­sé­ra Jiřího Svobody se v hlav­ních rolích obje­ví Ondřej Vetchý a Miroslav Donutil.  První díl uve­de Česká tele­vi­ze na ČT1 v nedě­li 14. říj­na ve 20.25 hod., dru­hý díl pak násle­du­jí­cí nedě­li, 21. říj­na ve stej­ném čase.

„Česká tele­vi­ze se na výro­čí sta let repub­li­ky při­pra­vo­va­la dlou­ho, téměř tři roky. Naším cílem bylo vrá­tit se k teh­dej­ším udá­los­tem niko­li jako k izo­lo­va­né­mu jevu, ale jako k důsled­ku i pří­či­ně dlou­ho­do­bé­ho vývo­je naší spo­leč­nos­ti. Vznikla tak řada doku­men­tů, kte­ré sle­du­jí růz­né aspek­ty teh­dej­ší­ho dění.  A vzni­kl také dvou­díl­ný film, kte­rý do stře­du pozor­nos­ti sta­ví dvě osob­nos­ti, jež, neprá­vem, zůstá­va­ly dlou­ho spí­še na okra­ji pozor­nos­ti. Aloise Rašína a Karla Kramáře. Je to film, kte­rý nabíd­ne méně obvyk­lý pohled na vznik repub­li­ky, a věřím, že se k němu budou divá­ci rádi vra­cet tře­ba i za deset let,“ říká gene­rál­ní ředi­tel České tele­vi­ze Petr Dvořák.

„Je až těž­ko k uvě­ře­ní, jak málo je toho v obec­ném pově­do­mí zná­mo o Aloisi Rašínovi, když pocho­pí­te, jak obrov­skou a neza­stu­pi­tel­nou roli hrál ten­to tvr­do­hla­vý a zása­do­vý muž ve vzni­ku samo­stat­né­ho Československa. Dvoudílný film Rašín snad ten­to dluh čás­teč­ně splá­cí,“ říká ředi­tel vývo­je nových pořa­dů České tele­vi­ze a kre­a­tiv­ní pro­du­cent fil­mu Jan Maxa.

Alois Rašín byl nedíl­nou sou­čás­tí udá­los­tí před­chá­ze­jí­cích vzni­ku samo­stat­né­ho stá­tu. Spolu s dal­ší­mi „muži říj­na“ a Karlem Kramářem, kte­ré­ho ve fil­mu ztvár­ní Miroslav Donutil, se o vznik Československa zaslou­ži­li stej­nou měrou jako Masaryk s Benešem. Zatímco Masaryk s Benešem půso­bi­li v zahra­ni­čí, Rašín, Kramář a dal­ší sta­teč­ní lidé orga­ni­zo­va­li odbo­jo­vou infor­mač­ní síť Maffie, kte­rá zástup­cům v exi­lu dodá­va­la potřeb­nou legi­ti­mi­tu. A byli to prá­vě Kramář s Rašínem, kte­ří – para­dox­ně niko­li za čin­nost v Maffii – byli odsou­ze­ni za vlas­ti­zra­du k tres­tu smr­ti. Ač se v mno­hém názo­ro­vě liši­li, oba vědě­li, že sou­čás­tí vlas­te­nec­tví je ocho­ta obě­to­vat se pro svou zemi.

„Rašín byl bez­po­chy­by člo­věk napros­to výji­meč­ných dušev­ních schop­nos­tí,“ říká reži­sér a sce­náris­ta fil­mu Rašín Jiří Svoboda a pokra­ču­je: „Srdcem byl vel­ký vlas­te­nec, nejen pro­je­vy, za své pře­svěd­če­ní byl ocho­ten nasa­dit život. Myšlenka ‚Za služ­bu vlas­ti se nepla­tí‘, za kte­rou skli­dil v sou­vis­los­ti s náro­ky legi­o­ná­řů zdr­cu­jí­cí kri­ti­ku nejen těch, kte­rých se to týka­lo, ale i pre­zi­den­ta TGM. Miloval svou ženu Karlu a své děti. Měl neo­by­čej­ně sil­nou vůli a sebe­ká­zeň. Výčet jeho klad­ných vlast­nos­tí by byl vel­mi dlou­hý a zbý­vá jen lito­vat, že srov­na­tel­né poli­ti­ky nemě­lo ani Československo, ani náš sou­čas­ný stát.“

„Kdyby tako­vý člo­věk, jako byl Alois Rašín, byl dnes v jaké­ko­li insti­tu­ci a měl mož­nost tu insti­tu­ci spo­lu­vy­tvá­řet a spo­lu­roz­ho­do­vat o ní, tak jsem si napros­to jis­tý, že by se v ní neztra­til ani jeden špend­lík a žád­ný ten­dr by nevy­vo­lal pochyb­nos­ti,“ říká fil­mo­vý před­sta­vi­tel Rašína Ondřej Vetchý a pokra­ču­je: „Myslím, že kdy­by žil v době míru, tak by mohl být pro něko­ho obtíž­ný svou kri­tič­nos­tí, vehe­men­cí a radi­kál­nos­tí. Ale kdy­by nasta­la vál­ka, tak by se Rašín zno­vu obje­vil, a zno­vu by se stal jed­ním z vůd­čích mužů. Jsem si jist, že kdy­by tady byl po smr­ti TGM, tak by bub­no­val k tomu, abychom bojo­va­li pro­ti Němcům.“

Dramatický pří­běh „mužů 28. říj­na“ uká­že také názo­ro­vý střet Rašína a Kramáře.  „Karel Kramář byl dia­me­t­rál­ně odliš­ný od Rašína. Mimo jiné tím, že pochá­zel z vel­mi boha­té rodi­ny, tak se na tu poli­tic­kou situ­a­ci díval poně­kud jinak,“ vysvět­lu­je Miroslav Donutil, před­sta­vi­tel minis­ter­ské­ho před­se­dy, a dodá­vá: „Kramář opo­no­val Rašínově Masarykovské ten­den­ci ori­en­to­vat se na západ, chtěl, aby tu vlád­nul rus­ký mís­to­dr­ži­tel.“

Nezastupitelnou roli v osu­dech obou poli­ti­ků sehrá­ly jejich man­žel­ky. „Karla Rašínová pochá­ze­la z  vlas­te­nec­ké rodi­ny. Jak píše ve svém dení­ku, do Rašína se zami­lo­va­la už jako čtr­nác­ti­le­tá. Když byl její muž uvěz­něn ve Vídni a odsou­zen k smr­ti, man­že­la v čin­nos­ti Maffie čás­teč­ně nahra­zo­va­la. Zároveň se v době ros­tou­cí­ho nedo­stat­ku muse­la posta­rat o tři děti. Těžkosti popi­su­je v kore­spon­den­ci. Nikdy lítos­ti­vě,“ říká o Rašínově ženě Jiří Svoboda. O man­žel­ce Karla Kramáře pak uvá­dí: „Kramářova myš­len­ka ‚novoslo­van­ství‘ před­chá­ze­la vli­vu Naděždy, kte­rý jí bývá při­su­zo­ván. Je ovšem prav­dou, že Kramář své ženě čás­teč­ně obě­to­val kari­é­ru.“

„Karla nebo­li Ada, jak ji Rašín říkal, byla sil­ná žena, kte­rá byla své­mu muži veli­kou opo­rou. Byla vel­mi inte­li­gent­ní, sta­rost­li­vá a hlav­ně Věkouška, jak zas ona říka­la své­mu muži, oprav­du hlu­bo­ce milo­va­la! Bylo to šťast­né man­žel­ství, se vše­mi sta­rost­mi a radost­mi, co jim život při­ne­sl,“ dopl­ňu­je Zuzana Stivínová, kte­rá ztvár­ni­la Karlu Rašínovou.

Souběžně s hra­ným dvojdíl­ným fil­mem nato­čil reži­sér Jiří Svoboda doku­men­tár­ní film Rodina Aloise Rašína. „To byl vlast­ně nápad paní Karoliny Breitenmoser-Stransky, prav­nuč­ky Aloise Rašína, kte­rou mrze­lo, že o jejím pra­dě­deč­ko­vi se pře­ce jen něco ví, ale její děde­ček, byť sle­do­val osud své­ho otce, včet­ně odsou­ze­ní k tres­tu smr­ti, ten­to­krát nacis­ty v Berlíně, je zce­la opo­mí­je­ný,“ vysvět­lu­je Jiří Svoboda a uza­ví­rá: „Natočili jsme dokudra­ma, kde je paní Karolina jakým­si prů­vod­cem ručí­cím za auten­ti­ci­tu obsa­hu. Film posti­hu­je život Aloise Rašína od časů pro­ce­su s Omladinou nebo to, jak půso­bil po zalo­že­ní repub­li­ky. Druhou část pak tvo­ří his­to­rie jeho syna Ladislava, kte­rý se ve sto­pách své­ho otce zasa­zo­val o nezá­vis­lost repub­li­ky, nesou­hla­sil s při­je­tím Mnichovského dik­tá­tu, byl jed­ním ze zakla­da­te­lů zpra­vo­daj­ské pro­ti­na­cis­tic­ké sítě a byl uvěz­něn v řadě káz­nic.“ Dokument uve­de ČT2 v pon­dě­lí 22. říj­na ve 20.00 hod.

námět, scé­nář a režie: Jiří Svoboda // kame­ra: Marek Janda // dra­ma­tur­gie: Marča Arichteva, Jan Maxa // střih: Jan Mattlach // kre­a­tiv­ní pro­du­cent: Jan Maxa // hra­jí: Ondřej Vetchý, Miroslav Donutil, Zuzana Stivínová, Lenka Vlasáková, Viktor Preiss, Petr Štěpán, Jaroslav Plesl, Tomáš Töpfer a dal­ší

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře