Králova zahradnice - Móda u dvora

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jedna z míst­nos­tí, kte­ré se na plát­ně nikdy neob­je­vi­ly, byla ta, v níž se skla­do­va­ly kos­týmy a paru­ky.

“Nejde jen o to, že ty kos­týmy a paru­ku byly obrov­ské,” říká Joan Bergin. “Stejně jako loka­ce při­spí­va­jí k téma­tu a nála­dě celé­ho fil­mu. Pomáhají her­cům i reži­sé­ro­vi vyprá­vět pří­běh. ”

Gail Egan pozna­me­ná­vá: “Joaniny kos­týmy byly fan­tas­tic­ké. Ivana Primorac, jejíž vla­sy a make-up jsou vždyc­ky úžas­né, spo­lu­pra­co­va­la s Peterem Owenem na desig­nu paruk. Dobové detai­ly byly oprav­du dechbe­rou­cí. Joan pro­ces­to­va­la celý svět, aby sehna­la auten­tic­ké prv­ky, napří­klad hed­vá­bí jsme měli z Itálie.”

• recezne-produktu.cz

U obou hlav­ních hrdi­nů se Joan Bergin s pomo­cí kos­tý­mu sna­ži­la vyjá­d­řit roz­dí­ly jejich povah. “Snažila jsem se uká­zat Sabininu svo­bo­do­my­sl­nost. Jedním z důle­ži­tých momen­tů naše­ho pří­bě­hu je fakt, že to je žena, kte­rá si ve své době muse­la sama vydě­lá­vat na živo­by­tí. Myslím, že i v živo­tě je to čas­to tak, že vel­mi talen­to­va­ní lidé v sobě záro­veň mají zvlášt­ní pro­s­to­tu, prav­di­vost, mož­ná pro­to, že se nene­cha­jí tolik sva­zo­vat pra­vi­dly a ome­ze­ní­mi. To urču­je i výběr Sabininých šatů.”

Její kos­týmy ovšem moh­ly být poho­dl­né jenom do urči­té míry: “Žena v 17. sto­le­tí samo­zřej­mě nemoh­la nosit dží­ny a trič­ko. Na její šaty jsme pou­ži­li len a mate­ri­á­ly s výraz­nou tex­tu­rou – divák musí uvě­řit, že k její prá­ci pat­ří tře­ba i rizi­ko­vé káce­ní stro­mů. To na ní zbož­ňu­ji: je fyzic­ky sil­ná, žád­ná sle­čin­ka.”

S postu­pem pří­bě­hu se mění i Sabinin šat­ník. “Když jde ke dvo­ru, je oble­če­ná ele­gant­ně­ji a zce­la odliš­ně od načan­ča­ných dvor­ních dam, pros­tě pro­to, že uva­žu­je jed­no­du­še­ji a prak­tič­tě­ji. Ostatní se sta­čí oble­če­ním zaujmout krá­le a zajis­tit si pozi­ci u dvo­ra, ona to nemá zapo­tře­bí.”

Egan dodá­vá: “Kate Winslet se účast­ni­la pro­ce­su výbě­ru Sabininých kos­tý­mů. Některé dobo­vé silu­e­ty jsou od těch sou­čas­ných tak odliš­né, že občas bylo nut­né dobo­vou módu inter­pre­to­vat po svém. Kate má skvě­lý smy­sl pro bar­vy i pro to, co by kte­rá posta­va ve sku­teč­nos­ti nosi­la.”

Pro posta­vu archi­tek­ta Le Notrea byla barev­ná pale­ta zvo­le­na v sou­la­du s archi­tek­tu­rou té doby. Jistá for­mál­nost a zdr­žen­li­vost nám říká hod­ně o jeho posta­vě. “Má uspo­řá­da­nou, vědec­kou mysl,” říká Joan Bergin. “Muži v jeho době muse­li brát v úva­hu image, kte­rou repre­zen­tu­jí, ve vel­mi strikt­ně roz­vrstve­né spo­leč­nos­ti, ale Le Notre se zamě­řu­je i na svůj vlast­ní vnitř­ní svět. Cítí souzně­ní se stro­my, kra­ji­na­mi, designem.”

Ivana Primorac říká: “Le Notre se od všech ostat­ních mužů u dvo­ra odli­šu­je tím, že je to wor­ko­ho­lik, kte­rý tolik neře­ší svůj vzhled. Móda obřích paruk, po kte­rých v té době lidé šíle­li, není nic pro něj. Ten trend odstar­to­val Ludvík XIV. v době, kdy začal pleša­tět. A pro muže u dvo­ra se pak paru­ky sta­ly doslo­va povin­nos­tí a zača­ly být vět­ší a vět­ší.”

“S Peterem Owenem se mi na paru­kách skvě­le spo­lu­pra­co­va­lo,” dodá­vá. “Jsou tro­chu směš­né, ale člo­věk si na jejich opu­len­ci zvyk­ne. Potom jsem doká­za­la i s nimi udě­lat posta­vy pří­stup­něj­ší, aby vypa­da­li jako sku­teč­ní lidé, ne jako his­to­ric­ké por­tréty.”

Králův bra­tr Filip je Le Notreovým opa­kem. “Ztělesňuje mód­ní sou­tě­ži­vost mužů té doby, tak­že Stanley Tucci nosí v kaž­dé scé­ně jinou paru­ku,” říká Primorac.

Když Primorac zjis­ti­la, že na někte­ré akti­vi­ty, jako napří­klad lov, muži paru­ky neno­si­li, utvr­di­la se v názo­ru, že Le Notre ji nepo­tře­bu­je. “Přesto jsme muse­li zajis­tit, aby jeho vla­sy byly dobo­vě věro­hod­né. Jenom odliš­né od ostat­ních, kte­ří otroc­ky napo­do­bu­jí krá­le.”

Pokud jde o kos­me­tic­ké pro­duk­ty, Primorac dohlí­že­la na výro­bu make-upu pod­le dobo­vých recep­tů: “Ukázalo se, že na obli­čej pou­ží­va­li ty samé pig­men­ty, jako jsou na dobo­vých mal­bách. Žlutý okr, čer­ve­ný kar­mín, dokon­ce rtuť, kte­rá je jedo­va­tá. Tu jsme tedy vyne­cha­li,” smě­je se.

Pro posta­vu Sabine ovšem mno­ho inspi­ra­ce nena­šli, pro­to­že por­tréty pra­cu­jí­cích lidí v té době nevzni­ka­ly. Na vět­ši­ně maleb jsou vidět boha­tí aris­to­kra­té. “Použili jsme atri­bu­ty sku­teč­né dámy a tro­chu si s nimi pohrá­li, pocu­cha­li je. Její pleť je tro­chu hrub­ší a zdra­věj­ší než ble­dá napudro­va­ná kůže dam u dvo­ra.”

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře