P.S. Miluji Tě - P.S., I Love You

(zatím nehodnoceno)

Loading...

//
//

Hilary Swank a Gerard Butler jako osu­do­vá dvo­ji­ce v pří­bě­hu vel­ké lás­ky, kte­rá však nedob­ro­vol­ně skon­či­la mno­hem dří­ve, než by se na roman­tic­ký film slu­še­lo. Ve vánoč­ním čase při­chá­zí do kin Irskem nasák­lá, hoř­ko­slad­ká roman­ti­ka nato­če­ná pod­le kniž­ní­ho best­selle­ru.

Filmové Vánoce býva­jí časem nejen tra­dič­ních pohá­dek, ale i dojem­ných, roman­tic­kých pří­bě­hů. A jeden tako­vý může­te prá­vě potkat v kinech. Nečekejte však obli­gát­ně nalin­ko­va­ný pří­běh o dvo­ji­ci, kte­rá se do sebe zami­lu­je a po pře­ko­ná­ní těž­kých pře­ká­žek si před závě­reč­ný­mi titul­ky pad­ne do náru­če, ani kome­di­ál­ní roman­ci o dvou lidech, kte­ří se nemo­hou vystát, ale po dvou hodi­nách fil­mo­vé­ho času zjis­tí, že bez sebe nemo­hou být. Kdepak, nic tako­vé­ho. Tvůrci novin­ky P.S. Miluji tě se roz­hod­li vzít roman­tic­ké pří­běhy za opač­ný konec, vždyť koli­krát jste ve fil­mu vidě­li, že by jeden z osu­do­vé­ho páru zemřel bez­pro­střed­ně po úvod­ních titul­cích?

P.S. Miluji Tě nás po úvod­ní předti­tul­ko­vé sek­ven­ci, v níž se man­žel­ský pár Holly a Gerry s ver­vou a s pali­ča­tos­tí obě­ma pohla­vím vlast­ní háda­jí o něja­ké prko­ti­ně a vzá­pě­tí se krás­ně usmi­řu­jí, uvr­há bez okol­ků na Gerryho pohřeb. Vzápětí již sle­du­je­me ovdo­vě­lou Holly, kterak se sna­ží se smr­tí man­že­la vyrov­nat. To se jí sice moc neda­ří, ale situ­a­ce se poně­kud změ­ní, když na své naro­ze­ni­ny dosta­ne vzkaz od Gerryho. Ten před svou smr­tí při­pra­vil pro Holly sérii dopi­sů, kte­ré bude po násle­du­jí­cí rok dostá­vat a kte­ré jí budu říkat, co má dělat, pro­ve­dou ji osu­do­vý­mi oka­mži­ky jejich vzta­hu a nako­nec jí umož­ní odpou­tat se a jít dál.

Snímek tedy při­ná­ší do poně­kud zatuch­lých vod roman­tic­kých fil­mů ale­spoň tro­chu svě­ží vítr. Je to sní­mek o lás­ce, ale záro­veň je o vyrov­ná­ní, o pře­ko­ná­ní těž­kos­tí a nové ces­tě živo­tem. A to všech­no, ač se to může zdát neu­vě­ři­tel­né, bez kýčo­vi­tos­ti a „prvo­plá­no­vi­té slzo­pud­nos­ti“. Samozřejmě, že je P.S. Miluji Tě fil­mem veli­ce dojem­ným a vyža­du­je, abys­te při jeho sle­do­vá­ní odlo­ži­li cynič­nost do skří­ně, ale roz­hod­ně nemá­te pocit, že by Vás tvůr­ci nějak cito­vě vydí­ra­li, všech­no tady půso­bí veli­ce při­ro­ze­ně. A co víc, navzdo­ry své­mu téma­tu doká­že film veli­ce dob­ře i bavit.

V prv­ní rovi­ně je P.S. Miluji sice veli­ce smut­nou, někdo by mož­ná řekl i slad­ko­bol­nou, podí­va­nou, ale naštěs­tí na tom­to smut­ku neulpí­vá a nabí­zí mno­hem víc. Film při­ná­ší čis­tou roman­ti­ku, kome­di­ál­ní i veli­ce lid­ské momen­ty. Dění sle­du­je­me ve dvou rovi­nách. Ta prv­ní se sou­stře­ďu­je na vztah Gerryho a Holly, kdy pomo­cí fla­shbac­ků uka­zu­je někte­ré oka­mži­ky z jejich spo­leč­né­ho živo­ta. Tyto sek­ven­ce jsou pak přes­ně tím, co si před­sta­vu­je­me pod pojmem roman­tic­ký film, a fun­gu­jí oprav­du dob­ře. Druhá rovi­na je rovi­na sou­čas­ná, v níž sle­du­je­me Holly, jak se pokou­ší žít dál. Naštěstí tady tvůr­ci neustr­nu­li na vykres­lo­vá­ní osa­mě­lé vdo­vy, ale zalid­ni­li její oko­lí něko­li­ka skvě­lý­mi posta­vič­ka­mi, kte­ré do pří­bě­hu vná­še­jí zába­vu, nad­hled a vtip. Například kama­rád­ku Denise, jejíž balí­cí tech­ni­ky pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu, nebo pomoc­ní­ka z restau­ra­ce hrdin­či­ny mat­ky, kte­rý trpí jakousi nemo­cí, kvů­li níž ztrá­cí zábra­ny a bez okol­ků říká, co si mys­lí, ale občas na to bere něja­ké práš­ky.

Obě stra­ny pří­bě­hu pak skvě­le fun­gu­jí ve vzá­jem­né har­mo­nii a když si k tomu při­poč­te­te, že se část fil­mu ode­hrá­vá v Irsku s irskou pří­ro­dou, odr­ho­vač­ka­mi a whis­ky, to vše pod­kres­le­né mimo­řád­ně zda­ři­lým soun­d­trac­kem, máte před sebou veli­ce dob­rý roman­tic­ký film na dlou­hé pod­ve­če­ry, kdy se brzy stmí­vá.

 
//
//

Krásná roman­ti­ka, kte­rá navzdo­ry téma­tu není prvo­plá­no­vi­tě slzo­pud­ná, ale vyvo­lá­vá doje­tí tak nějak při­ro­ze­ně, a záro­veň baví. Film neu­pa­dá do ste­re­o­ty­pu opla­ká­vá­ní man­že­la, ale mísí se v něm růz­né pří­stu­py, a díky dob­ré­mu scé­ná­ři při­ná­ší smu­tek i opti­mis­mus.

Naše hod­no­ce­ní: 

8

Vložil Andrea Zahradníková, 22. Prosinec 2007 - 0:00

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře