Legendy zločinu – rozdvojený Hardy jako gangsterské duo

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Tom Hardy se stá­vá stá­le popu­lár­něj­ším her­cem, což vyeska­lo­va­lo v jeho dvoj­ro­li v nej­no­věj­ším sním­ku Legendy zlo­či­nu.

    Ve fil­mu se roz­dvo­ju­je do dvoj­čat Kraynových, dvou gan­gs­te­rů, kte­ří v 50. a 60. letech minu­lé­ho sto­le­tí ovlá­da­li lon­dýn­ské pod­svě­tí. Na Reggiem toho tolik zají­ma­vé­ho neby­lo, zato Ronnald prav­dě­po­dob­ně trpěl para­no­id­ní schi­zofre­nií a pre­zen­to­val se jako bis­e­xu­ál, přes­to­že ve fil­mu je vykres­len jako homose­xu­ál. V jejich noč­ních klu­bech sedá­va­li pro­mi­nent­ní bohá­či i uměl­ci včet­ně Franka Sinatry ved­le padou­chů, zatím­co brat­ři pro­vá­dě­li lou­pe­že, úno­sy a zaklá­dá­ní požá­rů. Později se sta­li díky inkri­mi­no­va­ným foto­gra­fi­ím celebri­ta­mi a až jejich fatál­ní selhá­ní zna­me­na­lo dopad kla­dív­ka sym­bo­li­zu­jí­cí doži­vot­ní věze­ní.

    Jakkoli byl život těch­to dvou býva­lých boxe­rů zají­ma­vý, Helgelandovi se poten­ci­ál při pře­vo­du na plát­no kam­si vypa­řil. Film si udr­žu­je vyso­kou kva­li­tu prá­vě díky Hardymu, těž­ko si před­sta­vit něko­ho jiné­ho v této dvoj­ro­li. A když máte Hardyho ve sním­ku dva­krát, pro­pa­dák to roz­hod­ně nebu­de. Vždyť ve Velké Británii se stal nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem pro dospě­lé, trum­fl i Boylův Trainspotting.

    Jenže omáč­ka kolem Hardyho se nepo­ved­la. Další pro­ta­go­nis­té se sna­ží a nic kon­krét­ní­ho jim vytknout nejde, jen­že jejich výběr je žalost­ný a šedo­myš­ko­vé tvá­ře bez vět­ší špet­ky cha­rizma­tu se ved­le Hardyho do pamě­ti oprav­du nevry­jí. Pojmutí pří­bě­hu rezo­nu­je mezi sna­hou vykres­lit kom­pli­ko­va­ný vztah bra­trů, jejich milost­né živo­ty i gan­gs­ter­skou dráhu a tro­cha od vše­ho dělá ze sním­ku apa­tic­kou podí­va­nou. Což je napros­tým para­do­xem k nezří­ze­né­mu živo­tu Krayových, upřed­nost­nit jed­nu lin­ku moh­la to být řád­ná podí­va­ná. I soun­d­track, kte­rý má být oži­vu­jí­cí vzpru­hou (v tom­to námě­tu dvoj­ná­sob), je jen leh­ké vybrn­ká­vá­ní na kyta­ru a v melan­cho­lic­kém tem­pu hra­je k živel­né­mu pří­bě­hu spí­še anta­go­nic­kou roli.

Ticho před bouří

    Film plně pat­ří Hardymu, kte­rý zce­la zasti­ňu­je všech­ny a všech­no ostat­ní. Volba dopadla na úrod­nou půdu i z toho důvo­du, že si už stři­hl roli šíle­né­ho zlo­čin­ce Bronsona ve stej­no­jmen­ném sním­ku. Ten se s Krayovými ve věze­ní oprav­du potkal a Hardy si tak krás­ně dopl­ňu­je troj­ku zná­mých brit­ských padou­chů. I v Bronsonovi str­há­vá veš­ke­rou pozor­nost na sebe, ale obě díla jsou v krás­ném pro­ti­kla­du. Zatímco roli šíle­né­ho Bronsona si plně uží­vá a s náva­ly vzte­ku po sobě maže výka­ly a běhá nahý drtí­ce vše, co mu sto­jí v ces­tě, v Legendách zlo­či­nu se mír­ní. Pochopitelně vyra­zí pár poříz­kům zuby a napor­cu­je nejed­no­ho zrád­ce, ale je vidět, že si spí­še uží­vá ztvár­ně­ní růz­no­ro­dých povah dvoj­čat. A kdo zná Hardyho tak ví, že čas­to je jeho zdr­cu­jí­cí pohled před výbu­chem agre­se mno­ho­krát hrůz­něj­ší, než úde­ry samot­né. I když pocí­tit bychom to asi nikdo nechtě­li.

    I přes všech­ny zápo­ry a výtky dělá Tom Hardy Legendám zlo­či­nu i sobě parád­ní vizit­ku a sám sebe tím­to výko­nem posou­vá dál po zář­né drá­ze jed­no­ho z nej­u­zná­va­něj­ších her­ců sou­čas­nos­ti. Toto dílo si tedy roz­hod­ně může při­psat mezi své vyda­ře­né kous­ky a jako komor­ní jed­no­hub­ka, na kte­rou si nesmí­te vyvi­nout vel­ká oče­ká­vá­ní, fun­gu­je přes­ně tak, jak má. Oddechovka, kte­rá roze­smě­je i vydě­sí, roze­smut­ní a uchlá­cho­lí.

70 %

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře