Marnia Robinson: Biologie lásky

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Magický a krás­ný, ale také pro­kle­tý a boles­ti­vý – to je cit, kte­rý nazý­vá­me lás­ka.  To je tako­vá che­mic­ká smršť, navá­za­ná na naši minu­lost, reak­ce, nau­če­né cho­vá­ní i na naše oče­ká­vá­ní! Nebo ne? Skoro bych čeka­la na toto téma napros­to neko­neč­nou kni­hu, leč Biologie lás­ky od Marnii Robinson má něco kolem 350 stran. A i to je pěk­ná nálož vezmeme-li v potaz, že je vše popsá­no vel­mi struč­ně, jas­ně, s pří­kla­dy a prá­vě tak, aby čte­nář co nej­ví­ce pocho­pil prin­ci­py vzni­ku emo­cí, citů a vní­má­ní smys­lu živo­ta kolem nás. Tolik stran hus­tě popsa­ných infor­ma­ce­mi, kte­ré zapa­da­jí jako sklá­dan­ka do slo­ži­té­ho živo­ta lid­ské­ho. Autorčiny zku­še­nos­ti, zku­še­nos­ti jiných, pří­běhy jejích kli­en­tů, celá ta dlou­há ces­ta, kte­rá vede od vše­mož­ných způ­sobů pokři­ve­né­ho poje­tí lás­ky ke chví­li, kdy se máme rádi a kdy i my sami jsme schop­ni zamí­řit svou pozor­nost na vhod­né­ho part­ne­ra. Nikoliv na plejá­du stej­ně boles­ti­vě zra­ně­ných lidí, kte­ří zdán­li­vě tou­ží po lás­ce, ale jejich pod­vě­do­mí je vede do zku­še­nos­tí, kde budou zaží­vat stá­le to samé. Bolestivé roz­rý­vá­ní sta­rých ran. Proč? Protože to je lep­ší a zná­mé, než nové a nezná­mé, u čehož nemá­me žád­nou jis­to­tu.

Ve zkrat­ce jsem tedy popsa­la to, co v Biologii lás­ky najde­te.

Poskládaní kni­hy je vel­mi prak­tic­ké, kapi­to­ly tref­ně pojme­no­va­né. Například Slzy v dět­ském poko­jíč­ku jsou o záka­zu maz­le­ní s dět­mi, kte­rý byl za našich mla­dých časů prak­ti­ko­ván a mat­ky k němu byly celo­ná­rod­ně a léka­ři vybí­ze­ni. Jaké jsou násled­ky?  Jaké jsou dro­gy lás­ky, kte­ré v nás pro­bou­zí lás­ka? Proč se nám zlep­šu­je při zami­lo­vá­ní imu­ni­ta? Jak půso­bí stres?

Autorka s námi pro­chá­zí pro­ce­sem pocho­pe­ní toho, jak lás­ka vzni­ká, jak na nás půso­bí a kde vzni­ka­jí ber­mud­ské troj­ú­hel­ní­ky  a Hlavy 22, při­čemž vše porov­ná­vá s tím, co se děje při­ro­ze­ně v našich hla­vách, co jsou při­ro­ze­né tou­hy lid­ské­ho rodu a v čem jsme vycho­vá­ni. Někdy jsou ty roz­po­ry do očí bijí­cí a jsou důvo­dem rozko­lů. Vše nako­nec shr­nu­je, aby se dosta­la k tomu, kdy začne­me všech­no měnit. Přepisovat svou bio­lo­gii.

Je to jako sta­vět most nad baži­nou, v níž jsme vyrost­li, žili a byli vycho­vá­ni rodi­či i spo­leč­nos­tí. Jde o pocho­pe­ní, sebez­po­zná­ní a uče­ní se dívat na svět jinak, jiný­ma oči­ma.

Drobnosti pomá­ha­jí. A děla­jí se kro­ky k vel­kým věcem.

A mnoh­dy pla­tí, jako s popá­le­ni­nou….

„Neškábejte to, nelou­pej­te, apli­kuj­te hoji­vé a sou­střeď­te se na něco jiné­ho.“

O auto­ro­vi: Marnia Robinson je býva­lá firem­ní práv­nič­ka, kte­rá zača­la zkou­mat sta­ro­by­lá uče­ní o posvát­ném sexu a vzta­zích, léčit nesou­lad ve vzta­zích a zabý­vá se i spo­leč­ně se svým man­že­lem téma­ty nežá­dou­cích dopa­dů evo­lu­ce na vzta­hy. Žije v Oregonu.

Vydalo nakla­da­tel­ství Synergie Publishing, SE, www.synergiepublishing.com, 2023

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře