Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > KVIFF 2019 – Třetí nálož dojmů z Karlových Varů, bilancování, vítězný Otec i vizionářská Naše doba

KVIFF 2019 – Třetí nálož dojmů z Karlových Varů, bilancování, vítězný Otec i vizionářská Naše doba

MestoDUCHU
MestoDUCHU
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...
Letos bylo v Karlových Varech opro­ti loň­sku o pozná­ní méně lidí, tak­že fron­ty před sály byly mnoh­dy vidi­tel­ně krat­ší a na někte­rých před­sta­ve­ních sem tam dokon­ce zůstá­va­ly prázd­né sedač­ky. Také fil­mů bylo méně – letos „jen“ 177, zatím­co loni jich bylo 236 (nicmé­ně počet pro­jek­cí byl naštěs­tí i tak sko­ro stej­ný). Nově vypadlo let­ní kino, kte­ré měs­to Karlovy Vary plá­nu­je zru­šit. Kupodivu letos v pro­gra­mu chy­bě­ly nové fil­my Terrence Malicka, Xaviera Dolana či Fatiho Akina, před­sta­ve­né letos na fes­ti­va­lech v Cannes a Berlíně, a to přes­to, že tito tvůr­ci mají v Karlových Varech boha­tou his­to­rii své­ho půso­be­ní. I tak ale nabíd­ka pro­jek­cí číta­la vel­ké množ­ství zda­ři­lých sním­ků, jimž s pře­hle­dem kra­lu­je Parazit jako zda­le­ka nej­lep­ší film letoš­ních Varů (pod­le mě) a něko­lik dal­ších pozo­ru­hod­ných sním­ků, mezi něž se řadí i nový počin mexic­ké­ho reži­sé­ra Carlose Reygadase  Naše doba (o něm více níže).
V Hlavní sou­tě­ži vyhrál Velkou cenu – Křišťálový glo­bus bul­har­ský film Otec(o něm též níže), Zvláštní cenu poro­ty zís­kal němec­ký sní­mek Lara a Cena za režii puto­va­la k bel­gic­ké­mu tvůr­ci Timovi Mielantsovi za film Patrick. Herecké ceny obdr­že­li Corinna Harfouch za Larua Milan Ondrlík za slovensko-české dra­ma Budiž svět­lo. Zvláštní uzná­ní za film si vyslou­ži­la špa­něl­ská Srpnová mado­na a za herec­ký výkon mla­dá hereč­ka Antonia Giesen za roli v chilsko-francouzském fil­mu Muž budouc­nos­ti. V Soutěži Na východ od Západu zís­kal Velkou cenu rus­ký sní­mek Býk, Zvláštní cenu poro­ty obdr­žel ukra­jin­ský počin Mé tiché myš­len­ky. Nejlepším doku­men­tem se stal estonsko-lotyšský doku­ment Nesmrtelní, Zvláštní cena poro­ty ve stej­né kate­go­rii byla udě­le­na doku­men­tu Konfuciánský sen. Diváckou cenu dení­ku Právo udě­li­li hla­su­jí­cí divá­ci doku­men­tu Olgy Sommerové Jiří Suchý – Lehce s živo­tem se prát (o němž také píši více níže).
A nyní již k fil­mům:
Naše doba (Nuestro tiem­po) – Tříhodinový mexic­ký sní­mek vizi­o­nář­ské­ho reži­sé­ra Carlose Reygadase se zabý­vá vzta­hem man­žel­ské­ho páru žijí­cí­ho na býčím ran­či, jejichž ote­vře­né man­žel­ství popr­vé pře­kro­čí hra­ni­ci toho, co si jsou oba ješ­tě ochot­ni tole­ro­vat. Ze širo­ka poja­tý, niter­ný, vrs­tev­na­tý a z hle­dis­ka nej­růz­něj­ších for­mál­ních a vypra­věč­ských pro­střed­ků nebý­va­le pes­t­rý sní­mek věno­va­ný part­ner­ským vzta­hům, jejich růz­ným podo­bám a pro­mě­nám, exce­lu­je zejmé­na na poli napros­to bra­vur­ní a vyna­lé­za­vé režie, nád­her­né kame­ry a skvě­lých herec­kých výko­nů ústřed­ní dvo­ji­ce, kte­rou ztvár­ni­li pří­mo Reygadas a jeho žena, kte­ří jsou při­tom oba neher­ci. Divácky nároč­něj­ší, leč na Reygadasovy pomě­ry stá­le vel­mi pří­stup­ný film plný býčích meta­for a ohro­mu­jí­cích pasá­ží (kon­cert pro tym­pá­ny, napa­de­ní koně býkem, sex nasní­ma­ný voye­u­ris­tic­ky přes nedo­vře­né dve­ře) se ino­va­tiv­ně noří do hlu­bin slo­ži­té a kom­plex­ní psy­cho­lo­gie lidí a jejich vzta­hů a v pod­sta­tě jde o napros­to mimo­řád­né dílo, jemuž lze vytý­kat jen pár nedo­stat­ků, mezi něž se řadí mís­ty pří­liš­ná dějo­vá roz­vol­ně­nost a pře­ci jen tro­chu pře­hna­ná dél­ka někte­rých zábě­rů a scén. (90%)

 

Naše doba
Zdroj fotek: Film Servis Festival Karlovy Vary

 

 

Chata (The Lodge) – Americký thriller s horo­ro­vý­mi prv­ky je situ­o­ván do pro­stor­né hor­ské cha­lu­py u zamrz­lé­ho jeze­ra, kam vyra­zí strá­vit vánoč­ní svát­ky otec (Richard Armitage) se dvě­ma dět­mi a se svou novou mla­dou pří­tel­ky­ní (Riley Keough), jež byla před lety člen­kou jakési nábo­žen­ské sek­ty. Chladné vzta­hy mezi ní a dět­mi pak pro­jdou nároč­nou zkouš­kou ve chví­li, kdy otec musí na něko­lik dní pra­cov­ně odjet… Slibně roze­hra­ná psy­cho­lo­gic­ká his­tor­ka ode­hrá­va­jí­cí se na pome­zí sku­teč­nos­ti, snů a halu­ci­na­cí trpí poma­lým roz­jez­dem, po němž násle­du­je postup­ně gra­du­jí­cí hra s oče­ká­vá­ním, nav­na­zu­jí­cí na něja­ký úder­ný mysteriózní/hororový závěr. Finální rozuz­le­ní je však pře­kva­pi­vě raci­o­nál­ní a ukot­ve­né v rea­li­tě, čímž vrhá stín pochyb­nos­ti na čet­né náho­dy a neprav­dě­po­dob­né oka­mži­ky, k nimž v prů­bě­hu sním­ku došlo, a kte­ré jeho hrdi­nům hrá­ly do karet. Film roz­hod­ně zaujme atmo­sfé­rou, herec­ký­mi výko­ny a budo­vá­ním pochyb a nejis­to­ty, jeho poin­ta však není dosta­teč­ně uspo­ko­ji­vá, aby vykou­pi­la to čeká­ní na ni. (60%)
Antologie měs­ta duchů (Ghost Town Anthology) – Duchařskou tema­ti­kou pro­špi­ko­va­ný pří­běh o oby­va­te­lích zapad­lé kanad­ské ves­ni­ce, kte­ří se vyrov­ná­va­jí se sebe­vraž­dou dva­ce­ti­le­té­ho chlap­ce, nato­čil que­bec­ký tvůr­ce Denis Côté na 16mm kame­ru. Divácky nároč­ný sní­mek sto­jí na půso­bi­vých (nicmé­ně vel­mi skrom­ných a stro­hých) obra­zech a na vykres­le­ní sko­mí­ra­jí­cí komu­ni­ty na odlou­če­ném zamrz­lém ven­ko­vě. Ta se sice nazý­vá soudrž­nou a pospo­li­tou, leč ve sku­teč­nos­ti ji v depre­siv­ní loka­ci, kde mají své mís­to spíš mrt­ví než živí, drží jen posled­ní zbyt­ky vůle. Poté, co pro rodi­nu pozůsta­lých, truchlí­cích nad tra­gic­kou udá­los­tí, ztra­tí vní­má­ní času smy­sl, se ves­ni­ce sice oprav­du počne zapl­ňo­vat duchy a film začne pra­co­vat s urči­tým napě­tím, přes­to však od toho­to křeh­ké­ho a nená­pad­né­ho sním­ku o urči­tých for­mách stra­chu a o pře­ko­ná­vá­ní smut­ku ze ztrá­ty nemá cenu čekat horor - jde spíš o jed­no­du­chý myš­len­ko­vý kon­cept, pře­ve­de­ný do vizu­ál­ní meta­fo­ric­ké podo­by. (50%)
Antologie města duchů

 

Otec (Bashtata) – Bulharský film od tvůr­ců Glory je hoř­kou kome­dií o čty­ři­cát­ní­ko­vi Pavlovi (Ivan Barnev), kte­rý se po smr­ti mat­ky musí vypo­řá­dat i se svým ovdo­vě­lým otcem, posed­lým dojmem, že mu man­žel­ka chtě­la před smr­tí říct něco důle­ži­té­ho, a nachá­ze­jí­cím vidi­nu pomo­ci u ezo­te­ric­ké­ho sen­zi­bi­la, jenž by mu mohl komu­ni­ka­ci se ženou za záhro­bí umož­nit. Snímek obsa­hu­je spous­tu naděj­ně roze­hra­ných moti­vů, skvě­le napsa­né posta­vy, jež mezi sebou mají věro­hod­nou inter­ak­ci cha­rak­te­ris­tic­kou pro lidi, kte­ří spo­lu neu­mě­jí správ­ně komu­ni­ko­vat, i něko­lik hez­ky budo­va­ných absurdně-komických scén, leč pří­bě­ho­vě kon­čí pou­ze u let­mé­ho nad­ho­zu, jemuž zásad­ně chy­bí důsled­něj­ší gra­da­ce, vět­ší sevře­nost a sil­něj­ší vypoin­to­va­nost. (60%)
Takové krás­né šaty (In Fabric) – Hororový sní­mek své­byt­né­ho brit­ské­ho reži­sé­ra a sce­náris­ty Petera Stricklanda (Pestrobarvec Petrklíčový), vyprá­vě­jí­cí o ženě, kte­rá si v sezón­ním výpro­de­ji mód­ní­ho buti­ku kou­pí pro­kle­té vraž­dí­cí šaty, je v pod­sta­tě hrdým umě­lec­kým bra­kem, vzdá­va­jí­cím poctu osm­de­sát­ko­vým béč­ko­vým horo­rům o vraž­dí­cích před­mě­tech a ital­ským giallo krvá­kům. Vizuálně uhran­či­vý film se nicmé­ně i přes pří­tom­nost něko­li­ka pozo­ru­hod­ných nápa­dů mís­ty nesku­teč­ně vle­če (dvě hodi­ny jsou váž­ně na ten­to typ fil­mu pří­liš, něja­kých plus mínus 80 minut by bylo dale­ko schůd­něj­ších) a cel­ko­vě jde i kvů­li tri­vi­ál­ní­mu pří­bě­hu, na nějž jsou násled­ně navě­še­ny dal­ší naho­di­lé a nikam neve­dou­cí moti­vy, pře­de­vším o video-artovou retro pře­hlíd­ku bizar­ních scén a momen­tů, kte­ré jsou sem tam nato­lik šíle­né a uje­té, že se jim zkrát­ka nedá nesmát (nebo ale­spoň krou­tit hla­vou, pochech­tá­vat se a podi­vo­vat se, co se honi­lo Stricklandovi hla­vou a na jakých dro­gách zrov­na jel, když tohle vymýš­lel). (30%)
Takové krásné šaty

 

Vazba (Arrest) – Rumunské vězeň­ské dra­ma se ode­hrá­vá v létě roku 1983, kdy dojde k neče­ka­né­mu zatče­ní archi­tek­ta Dinua, kte­rý si uží­vá den s rodi­nou na plá­ži. Zbytek fil­mu se ode­hrá­vá v jedi­né cele, v níž na jed­né poste­li leží Dinu, pode­zře­lý z pro­ti­re­žim­ní čin­nos­ti, a na dru­hé pro­tře­lý dona­šeč, hod­ný i zlý poli­cis­ta v jed­né oso­bě, kte­rý má na Dinua vytvo­řit drs­ný nátlak a donu­tit ho k při­zná­ní. Syrový a suro­vý sní­mek obsa­hu­je i pár bru­tál­ních scén nepří­jem­né­ho fyzic­ké­ho nási­lí, ale je jich oprav­du jen tro­cha a hlav­ní hrdi­na je po vět­ši­nu času zpra­co­vá­ván spíš psy­chic­ky. Film kri­ti­zu­je rumun­ský tota­lit­ní režim osm­de­sá­tých let zob­ra­zo­vá­ním nekom­pro­mis­ních a zavr­že­ní­hod­ných mani­pu­la­tiv­ních metod, jež při poli­cej­ních a vězeň­ských výsle­ších slou­ži­ly k abso­lut­ní­mu poko­ře­ní i člo­vě­ka v pod­sta­tě bez­ú­hon­né­ho, ale dělá to dvě hodi­ny pořád stej­ně, tak­že to po urči­té (kupo­di­vu rela­tiv­ně krát­ké) době začne být již poně­kud fád­ní. (60%)
Adam – Hrdinkami maroc­ké­ho debu­tu jsou těhot­ná žena, kte­rá žije na uli­ci a hle­dá pří­stře­ší a prá­ci, a ovdo­vě­lá matka-samoživitelka, kte­rá ji i přes počá­teč­ní neo­cho­tu při­jme na výpo­moc ve své pekár­ně. Subtilní, intim­ní a jem­ný film o síle mateř­ství a o pro­mě­ňu­jí­cím se vzta­hu dvou sil­ných žen, jež v neleh­kých pod­mín­kách zakrý­va­jí své utr­pe­ní vytr­va­lou pra­co­vi­tos­tí a navzá­jem si vypo­mo­hou k pozi­tiv­něj­ším vyhlíd­kám na vlast­ní budouc­nost, vyni­ká herec­ký­mi výko­ny here­ček v hlav­ních rolích, pev­ně ucho­pe­nou režií a cit­li­vým vní­má­ním detai­lů. Dějově jde však pou­ze o jed­no­du­chou a nedra­ma­tic­kou cha­rak­te­ro­vou stu­dii, kte­rá ply­ne pozvol­ně a prak­tic­ky bez­kon­flikt­ně až k utlu­me­né­mu emo­ci­o­nál­ní­mu finá­le (vrcho­lí­cí­mu dlou­hou pasá­ží věno­va­nou hrdin­či­nu sou­bo­ji s mateř­ský­mi city, kte­ré si odmí­tá při­pus­tit, ale je jimi nako­nec pře­mo­že­na), jehož síla je v závě­ru již poně­kud ředě­na zdlou­ha­vým odda­lo­vá­ním nevy­hnu­tel­né­ho. (70%)
Takové krásné šaty

 

Jiří Suchý – Lehce s živo­tem se prát – Dokumentární film Olgy Sommerové (Magický hlas rebel­ky, Červená) je divác­ky vděč­ným por­trétem věno­va­ným tvor­bě Jiřího Suchého, sestá­va­jí­cím pře­váž­ně z jeho vyprá­vě­ní a vzpo­mí­ná­ní a z čet­ných uká­zek jeho díla, od star­ších věcí, kte­ré sklá­dal spo­leč­ně s Jiřím Šlitrem, po sou­čas­něj­ší poči­ny z nedáv­né doby. Informacemi nadi­té­mu prů­ře­zu Suchého více než šede­sá­ti­le­tou hudeb­ní, pěvec­kou a pís­nič­kář­skou kari­é­rou nechy­bí odpo­ví­da­jí­cí dobo­vý kon­text, vel­ké množ­ství archiv­ních zázna­mů i nově nato­če­ný mate­ri­ál, v němž se Jiří Suchý navzdo­ry své­mu věku jeví jako neu­stá­le vtip­ku­jí­cí a stá­le neví­da­ně tvo­ři­vý a pra­co­vi­tý čipe­ra s dobrou nála­dou a jas­nou mys­lí, což jen posi­lu­je obdiv k němu. Úplně základ­ní fak­ta sní­mek záměr­ně vyne­chá­vá, ide­ál­ní­mi divá­ky jsou pro­to ti, co Jiřího Suchého a ale­spoň někte­ré jeho pís­nič­ky už zna­jí, mají ho rádi a chtě­jí se o něm dozvě­dět víc. (80%)
Synové Dánska (Danmarks sønner) – Dánský film věnu­jí­cí se spo­le­čen­ské situ­a­ci v Dánsku, kde po sérii tero­ris­tic­kých úto­ků zís­ká­vá v nad­chá­ze­jí­cích vol­bách masiv­ní pod­po­ru stra­na sli­bu­jí­cí vyhoš­ťo­vá­ní imi­gran­tů a etnic­kých men­šin ze země, v důsled­ku čehož dochá­zí ke dvo­jí radi­ka­li­za­ci – zapr­vé se začí­na­jí hla­si­tě­ji ozý­vat dán­ští pra­vi­co­ví extré­mis­té, jimž tato poli­ti­ka maxi­mál­ně vyho­vu­je, a zadru­hé na ně rea­gu­jí při­stě­ho­va­lec­ké sku­pi­ny, jež doplá­ce­jí na jed­ná­ní tero­ris­tů, s nimiž nema­jí nic spo­leč­né­ho. Ambiciózní a spo­le­čen­sky anga­žo­va­ný sní­mek pojed­ná­va­jí­cí o tom, že pří­sluš­ní­ci urči­tých etnik by se nemě­li str­kat do jed­no­ho pyt­le a že kaž­dé násil­né řeše­ní vyplo­dí jen dal­ší nási­lí navíc, začí­ná jako dra­ma o mla­dí­ko­vi, jenž se ve sna­ze ochrá­nit svou rodi­nu při­dá ke sku­pi­ně arab­ských extre­mis­tů, a pokra­ču­je jako poli­tic­ký thriller o stra­chu a nená­vis­ti ve spo­leč­nos­ti a o opor­tu­nis­tic­kých poli­ti­cích, kte­ří obo­jí­ho popu­lis­tic­ky zne­u­ží­va­jí ve svůj pro­spěch. Ideově aktu­ál­ní sní­mek lze pochvá­lit za prá­ci s důle­ži­tým námě­tem a přes­ně míře­ným posel­stvím, cel­ko­vě jej však srá­ží prů­měr­ná režie, pří­liš pozvol­né tem­po a nedo­sta­teč­ně vta­hu­jí­cí a zjed­no­du­še­ná rea­li­za­ce. (60%)

 


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,79003 s | počet dotazů: 257 | paměť: 72156 KB. | 18.04.2024 - 23:32:17