Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Nikdy neodvracej zrak (Werk ohne Autor) – Recenze – 80%
Filmové recenze

Nikdy neodvracej zrak (Werk ohne Autor) – Recenze – 80%

— 30. dubna 2019 0 comment
Nikdyneodvracejzrakrecenzefilmu
Nikdyneodvracejzrakrecenzefilmu
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...
Německý reži­sér a sce­náris­ta Florian Henckel von Donnersmarck zís­kal v roce 2007 za svůj celo­ve­čer­ní debut s názvem Životy těch dru­hých Oscara za nej­lep­ší nean­g­lic­ky mlu­ve­ný film. O tři roky poz­dě­ji se neú­spěš­ně poku­sil pro­ra­zit v Hollywoodu s nepo­ve­de­ným akč­ním thrille­rem Cizinec s Johnnym Deppem a Angelinou Jolie. Nyní se vrá­til se sním­kem Nikdy neod­vra­cej zrak na němec­kou půdu, což mu roz­hod­ně pro­spě­lo a opět mu to vynes­lo nomi­na­ci na Oscara pro nej­lep­ší zahra­nič­ní film (byť ten­to­krát ho o soš­ku při­pra­vi­la kon­ku­renč­ní mexic­ká Roma).
Film Nikdy neod­vra­cej zrak je výprav­ným živo­to­pis­ným dra­ma­tem, v němž sle­du­je­me osu­dy jeho hlav­ní­ho hrdi­ny, němec­ké­ho malí­ře Kurta (vol­ně inspi­ro­va­né­ho žijí­cím malí­řem Gerhardem Richterem a po vět­ši­nu fil­mu ztvár­ně­né­ho her­cem Tomem Schillingem), vyprá­vě­né na poza­dí třech růz­ných obdo­bí němec­ké his­to­rie. Konkrétně od jeho dět­ství v nacis­tic­kém Německu ve dru­hé polo­vi­ně tři­cá­tých let, přes stu­di­um výtvar­né aka­de­mie v NDR a po útě­ku do Západního Německa i aka­de­mie v Düsseldorfu, až po jeho prv­ní veřej­nou výsta­vu pořá­da­nou v letech šede­sá­tých. Souběžně s ním se však sní­mek od začát­ku věnu­je i ved­lej­ší posta­vě nacis­tic­ké­ho (a poz­dě­ji komu­nis­tic­ké­ho) léka­ře Carla (Sebastian Koch), jenž v Kurtově živo­tě sehra­je zásad­ní roli.
Nikdy neodvracej zrak (Werk ohne Autor) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Snímek pře­de­vším osla­vu­je umě­lec­kou svo­bo­du i sílu umě­ní samot­né­ho, s nímž se Kurt popr­vé setká­vá ve chví­li, kdy ho jeho teta vez­me jako malé­ho chlap­ce na nacis­ty pořá­da­nou výsta­vu „zvrhlé­ho umě­ní“, na níž jsou jaká­ko­li abs­trakt­ní a moder­nis­tic­ká díla, odpo­ru­jí­cí před­sta­vám stro­hé­ho rea­lis­mu, auto­ma­tic­ky odsou­ze­na coby úpad­ko­vá tvor­ba dušev­ně pokři­ve­ných deka­dent­ních zao­stal­ců. Absurdní igno­rant­ská zasle­pe­nost výsta­vy, stej­ně jako nacis­tic­ká zvěr­stva, jimiž úvod­ní seg­ment vrcho­lí, pak tvo­ří kon­trast k pozi­tiv­ní a novým vje­mům ote­vře­né opti­ce vní­ma­vé­ho klu­či­ny a pře­de­vším jeho při­ro­ze­ně eufo­ric­ké tety (Saskia Rosendahl), snad­no schop­né nachá­zet krá­su a poe­ti­ku i ve všed­ních a prostých pro­žit­cích.
Po vál­ce se prá­vě dospě­lý Kurt pře­sou­vá od mecha­nic­ké­ho malo­vá­ní rudých transpa­ren­tů na aka­de­mii v Drážďanech, kde váleč­né hrů­zy (okra­jo­vě stá­le pří­tom­né pro­střed­nic­tvím posta­vy Carla) stří­dá osu­do­vá roman­tic­ká linie mezi Kurtem a stu­dent­kou z vyš­ší spo­le­čen­ské tří­dy jmé­nem Ellie (Paula Beer), jenž postup­ně pře­ros­te v hut­né rodin­né dra­ma. Spolu s úpr­kem obou milen­ců na západ, zapří­či­ně­né­ho Kurtem, jenž se cítí být svá­zán a ome­zo­ván reži­mem potla­ču­jí­cím umě­lec­ký roz­květ i nuce­ným dodr­žo­vá­ním zásad soci­a­lis­tic­ké­ho rea­lis­mu a tou­ží po tvor­bě moder­ní­ho umě­ní, je však tato rovi­na pone­chá­na (leč niko­li zapo­me­nu­ta) ve východ­ním blo­ku, film si vez­me dal­ší bílé plát­no a roze­hra­je na něm tro­chu jiný film, jímž v novém pro­stře­dí navá­že na před­cho­zí dění.
Kurt nako­nec postup­ně zjiš­ťu­je, že vysně­né moder­ní umě­ní pro něj není to pra­vé, a zby­tek fil­mu je tím pádem z vět­ší čás­ti o hle­dá­ní sebe sama a reflek­to­vá­ní vlast­ní minu­los­ti ve vzta­hu k pří­tom­nos­ti. Do děje záro­veň vstu­pu­jí nové posta­vy pře­váž­ně uni­ver­zit­ní­ho cha­rak­te­ru, včet­ně men­tor­ské posta­vy pro­fe­so­ra, kte­rý hrdi­nu pou­čí, že hod­no­tu umě­lec­ké­ho díla neu­r­ču­je jen jeho pro­ve­de­ní, ale hlav­ně niter­ný osob­ní pří­běh, kte­rý sto­jí za jeho vzni­kem a obo­ha­cu­je jej o kon­text, jenž ospra­vedl­ňu­je a vysvět­lu­je jeho exis­ten­ci. Film tím­to posel­stvím říká, že aby to vůbec za něco stá­lo, tak by umě­lec neměl pra­co­vat na něčem, co nevy­chá­zí z něj samot­né­ho. Lze to ovšem chá­pat i jako obha­jo­bu tvor­by, kte­rá by měla být i přes zdán­li­vou bez­cen­nost pova­žo­vá­na za hod­not­nou jen kvů­li tomu, že za jejím stvo­ře­ním sto­jí bytost­ný a pro­ži­tý osob­ní vklad její­ho tvůr­ce, byť na ní nemu­sí být na pohled zře­tel­ný.
Nikdy neodvracej zrak (Werk ohne Autor) – Recenze

Záměrem sním­ku při­tom ale roz­hod­ně neby­lo obhá­jit tím­to způ­so­bem sebe sama – sub­jek­tiv­ně půso­bí­cí sdě­le­ní je dis­ku­ta­bil­ní už ve vzta­hu k výtvar­né­mu umě­ní a při apli­ka­ci na fil­mo­vou tvor­bu se stá­vá prak­tic­ky nepo­u­ži­tel­ným, neb kva­li­ta fil­mů sto­jí na vět­ším množ­ství kri­té­rií než na míře sebe­re­flexe jejich tvůr­ců. Pro hod­no­ce­ní fil­mu Nikdy neod­vra­cej zrakroz­hod­ně není pří­liš urču­jí­cí, nako­lik v něm hra­je roli zájem Floriana Henckela von Donnersmarcka o výtvar­né umě­ní, nad­še­ní do díla malí­ře Gerharda Richtera nebo potře­ba vyja­d­řo­vat se k zásad­ním mil­ní­kům němec­ké his­to­rie minu­lé­ho sto­le­tí, ačko­li jde beze­spo­ru o aspek­ty utvá­ře­jí­cí jeho výsled­nou podo­bu. Mnohem pod­stat­něj­ší jsou totiž Donnersmarckova zruč­ná režie, chytře vysta­vě­ný scé­nář a vypra­věč­ský um, vyni­ka­jí­cí řeme­sl­né zpra­co­vá­ní (téměř všu­dypří­tom­ná a emo­ci­o­nál­ní záži­tek pod­tr­hu­jí­cí hud­ba Maxe Richtera, na Oscara nomi­no­va­ná kame­ra Caleba Deschanela) a per­fekt­ní herec­ké výko­ny, díky nimž o kva­li­tách sním­ku již spíš nemů­že být pochyb.
Komplexní pří­běh, obsa­hu­jí­cí řadu sce­náris­tic­ky vyšper­ko­va­ných scén, v sobě splé­tá znač­né množ­ství moti­vů a rovin, intim­něj­ší­mi momen­ty vyvá­že­nou kom­bi­na­ci národ­ních i osob­ních dra­mat, inte­li­gent­ně napsa­né dia­lo­gy i zvra­ty zapří­či­ňu­jí­cí na něko­li­ka mís­tech poměr­ně neče­ka­ný vývoj udá­los­tí. Problematické je ako­rát naklá­dá­ní s někte­rý­mi ved­lej­ší­mi až okra­jo­vý­mi posta­va­mi - např. Kurtovi spo­lu­žá­ci na Düsseldorfské ško­le jsou před­sta­ve­ni sko­ro nad­by­teč­ně jen pro­to, aby se o hodi­nu poz­dě­ji moh­li obje­vit v jed­né krát­ké scé­ně. Démonický Carl může zas něko­mu při­pa­dat jako pří­liš jed­no­roz­měr­ná zlá svi­ně.
Nikdy neodvracej zrak (Werk ohne Autor) – Recenze

Při dél­ce mír­ně pře­sa­hu­jí­cí tři hodi­ny se sní­mek lehce potý­ká s roz­vláč­nos­tí, a to hlav­ně ve své dru­hé polo­vi­ně, ačko­li v závě­ru by klid­ně sne­sl i pár minut navíc, věno­va­ných něja­ké­mu úder­něj­ší­mu vyús­tě­ní. To je sice zpro­střed­ko­vá­no nápa­di­tě a ori­gi­nál­ně vybu­do­va­nou poin­tou, leč z hle­dis­ka oče­ká­va­tel­né sil­né katar­ze zůsta­ne u pou­hé­ho nazna­če­ní, což v někte­rých divá­cích prav­dě­po­dob­ně nevy­vo­lá dosta­teč­né uspo­ko­je­ní.
Drama Nikdy neod­vra­cej zrak je sil­ným a půso­bi­vým fil­mem, kte­rý exce­lu­je v jed­not­li­vos­tech, avšak vzhle­dem ke své obsa­ho­vé a vypra­věč­ské koša­tos­ti nezvlá­dá všech­ny ty jed­not­li­vos­ti pro­po­jit a zavr­šit zce­la beze­švě a nedo­sa­hu­je tím pádem na mis­trov­skou pří­bě­ho­vou soudrž­nost a emo­ci­o­nál­ní inten­zi­tu Životů těch dru­hých – i tak to ale zvlá­dá vel­mi dob­ře a zaslou­ží si mís­to mezi sou­čas­nou evrop­skou špič­kou. Zpracován je sice poměr­ně kon­zer­va­tiv­ně, mís­ty až didak­tic­ky doslov­ně (zas je ale aspoň vel­mi divác­ký a sro­zu­mi­tel­ný, kon­zis­tent­ní ve svém sty­lu a míchá­ní nálad), a roz­hod­ně není něja­kým fil­mař­sky či vypra­věč­sky ino­va­tiv­ním nebo v jakém­ko­li ohle­du pře­lo­mo­vým dílem. Což ale ani není nut­ně potře­ba – boha­tě sta­čí, že je nato­če­ný, napsa­ný a zahra­ný po všech strán­kách mimo­řád­ně zda­ři­le.

Podívejte se na hodnocení Nikdy neodvracej zrak na Kinoboxu.

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,38867 s | počet dotazů: 264 | paměť: 72157 KB. | 19.04.2024 - 15:16:14