BÁRA SEIDLOVÁ - ROZHOVOR K FILMU HAVEL

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jak se pod­le vás ve fil­mu Havel liší rea­li­ta od sku­teč­nos­ti?

Asi je potře­ba zdů­raz­nit, že fil­mo­vý pří­běh není přes­nou kopií teh­dej­ších udá­los­tí ani jed­not­li­vých osob.

Režisér Slávek Horák měl jas­nou vizi a doká­zal ji pře­dá­vat ostat­ním. Na tomhle pod­le mého názo­ru závi­sí úspěch fil­mu. Na síle vize reži­sé­ra a jeho schop­nos­ti nadchnout a moti­vo­vat her­ce a štáb. Finální scé­nář vlast­ně nikdy tak doce­la nee­xis­tu­je, pro­to­že film je živý organismus...žije si svým vlast­ním živo­tem a vy nejste nikdy doko­na­le při­pra­ven.

Jaké bylo natá­če­ní? Bylo v něčem jiné?

Každá klap­ka je krok do neznáma...je to jako život... mys­lí­te si, že víte a najed­nou je všech­no obráceně...někdy vás to ohro­mí a mys­lí­te si, že jste to zvlád­li doko­na­le tak, jak jste si to před­sta­vo­va­li, jin­dy zabo­čí­te do úpl­ně jiné ulič­ky a nezbý­vá vám, než věřit, že není sle­pá!

Která scé­na byla nej­těž­ší natočit? Která je Vaše nejoblíbenější/nejméně oblí­be­ná a proč?

Díky tomu, ze Slávek Horák vytvá­ří kolem sebe poho­do­vou atmo­sfé­ru a herec se cítí být svo­bod­ný a reži­sé­rem pod­po­ro­va­ný, bylo pro mě nejmé­ně oblí­be­né asi jen to, co pat­ří ke kaž­dé­mu natá­če­ní... čeká­ní, než se dosta­nu na plac.

Jaký byl pro vás Viktor Dvořák jako Václav Havel?

Pro mě přes­ný. Laskavý, spra­ved­li­vý, okouz­lu­jí­cí, nesne­si­tel­ně neroz­hod­ný... Viktor stej­ně jako Havel jsou zosob­ně­ním lid­skosti a poko­ry...

Kdybyste moh­la tře­mi slo­vy popsat svou posta­vu, jaká bys­te zvo­li­la?

Životaschopná, své­hla­vá, zkla­ma­ná

Jak vzpo­mí­ná­te na osob­nos­ti, které se ve fil­mu obje­vu­jí? Setkala jste se s nimi? 

Osobně jsem se setka­la jen s Václavem Havlem při natá­če­ní jeho fil­mu Odcházení, což byl záži­tek napros­to neo­by­čej­ný. Když něko­ho vní­má­te jako osob­nost dra­ma­ti­ka, spi­so­va­te­le, bojov­ní­ka za svo­bo­du a pre­zi­den­ta repub­li­ky... a najed­nou se před vámi ote­vře lid­ská bytost, se svý­mi lid­ský­mi vlast­nost­mi. A vy odha­lí­te, že to není nad­při­ro­ze­né mon­strum, ale člo­věk... pocho­pí­te, že všich­ni jsme ve své pod­sta­tě jed­no... tako­vá vel­ká lid­ská rodi­na.

Co Vám při ztvár­ňo­vá­ní Anny nej­ví­ce pomá­ha­lo vžít se do této role?

Pěkně mě o prázd­ni­nách potrá­pi­la! Byl to doce­la kumšt najít o ní něja­ké infor­ma­ce, kte­ré by mi pomoh­ly k tomu, abych ji moh­la nějak pojmout. V knihov­ně jsem nabra­la do mého mini­au­tíč­ka půl kuf­ru knih a pro­čí­ta­la je v trá­vě na zahra­dě hor­ské cha­lu­py.  Něco jsem vypá­t­ra­la... ale netrou­fám si říct, že jsem se o jejím nit­ru dozvě­dě­la mno­ho. Pomáhalo mi vžít se do doby, v jaké žila, do poci­tů zou­fal­ství a nesvo­bo­dy, jež v živo­tech teh­dej­ších mla­dých lidi pano­va­la a taky to, že to byla pře­de­vším žena tou­ží­cí jako všech­ny ženy na celém svě­tě po lás­ce, har­mo­nii a ochra­ně, kte­rou by ji měl poskyt­nout její vyvo­le­ný. Můj úkol ovšem nebyl vytvo­řit repli­ku sku­teč­né Anny, ta byla pou­ze inspi­ra­cí k fil­mo­vé posta­vě.

 Film Havel jeho posta­vy popi­su­je i s jejich sla­bý­mi strán­ka­mi. Ukazuje, že člo­věk nemu­sí být doko­na­lý, aby doká­zal velké věci a byl dob­rým člo­vě­kem.

 Když se zamě­řím na lid­skou strán­ku osob­nos­tí Václava a Olgy je mi na nich sym­pa­tic­ké to, že doká­za­li být prav­di­ví. Svoje sla­bos­ti neza­krý­va­li, nehrá­li na sebe hloupou kome­dii, kte­rou na sebe hra­je kdeja­ký man­žel­ský pár a sna­ží se vytvá­řet zdá­ní doko­na­los­ti. Dokonalý není nikdo z nás. Byla by to konec­kon­ců pořád­ná nuda!

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře